Kombinovaná technika na plátně, 90 x 90 cm, rámováno, datace 1964, signováno vpravo dole Č. KAFKA 64.

Dílo Soutěska z roku 1964 je jedinečným artefaktem tvorby Čestmíra Kafky – jednoho z progresivních zástupců českého poválečného umění, jehož výtvarný jazyk se vymykal dobovým normám i očekáváním. Právě tato práce z poloviny 60. let představuje počátek jeho hmatatelného, materiálového uvažování o obraze jako objektu, nikoliv jen ploše. Vizuálně dominuje dílu temná organická hmota, která se v kompozici rozevírá jako hluboké údolí či „soutěska“ do tvaru výrazného písmene „V“. Plasticky vystupující struktura malby – zřejmě vytvořená impastem a různými pastózními vrstvami – připomíná kůru stromu, vyprahlý terén nebo lidskou tkáň, čímž Kafka otevírá ambivalentní rovinu mezi krajinou a tělem. Do tohoto fyzického reliéfu je vkomponován funkční zip, který je zároveň výrazovým prvkem i symbolickým momentem – jako by malba mohla být „rozepnuta“, „odhalena“ nebo naopak uzavřena. Práce s textilem, zipem a jeho barevným kontrastem v rudé se vymyká tradičním technikám a potvrzuje Kafkovu pozici jako materiálového experimentátora. Dílo vzniklo v době, kdy české umění zažívalo pozvolné uvolňování z dogmat socialistického realismu, a Kafka, inspirován světovými tendencemi, se obracel k taktilní abstrakci, informelu a objektové malbě. Soutěska tak představuje paralelu k tvorbě Luboše Plného, Jiřího Hilmara či Vladimíra Boudníka, ale i francouzských umělců jako byli Jean Dubuffet nebo Jean Fautrier, kteří v 50. a 60. letech redefinovali malbu jako tělesný otisk materiálu. Lze ho rovněž řadit po bok členů Skupiny Křižovatka, přestože Kafka nebyl jejich oficiálním členem – myšlenkově i formálně k této generaci patřil. Důležitým rysem této fáze Kafkovy tvorby je právě začlenění netradičních komponentů – zip zde není pouze vizuálním detailem, ale metaforickým gestem, které přetíná malbu a vybízí k její fyzické interakci. Otevírá prostor mezi intimitou a krajinou, tělem a přírodou, čímž se Kafka staví do pozice osamělého solitéra mezi českými umělci své doby – tvůrce, který se nebál překračovat hranice média a myslet obraz jako objekt – místo střetu fyzického a psychického. Dílo bylo vytvořeno roku 1964, tedy rok po první Kafkově autorské výstavě, a tak ho můžeme zařadit mezi velmi ceněné kusy jeho tvorby.