Dotaz na položku
Odeslat dotaz na položku odborníkovi European Arts Investments s.r.o.
Díky souhlasu s využitím technologie cookies nám dovolíte ukázat Virtuální prohlídku i přímý přenos z našich aukcí přímo na našich stránkách.
Patinovaná sádra, 70 cm, datace 1911 – 1912, značeno vzadu na plintě HAMLET.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.
Provenience:
Z pozůstalosti kovolitce Karla Bartáka.
Publikováno:
Jiří Šetlík, Otto Gutfreund, Národní galerie v Praze, Praha 1995, s. 199, obrázek č. 73, předloha pro cínovou verzi.
Kdyby se měla jmenovat socha, která stojí na počátku českého moderního sochařství, pak odhlédneme-li od jeho secesní periody, a přihlédneme k jeho expresionistickému a kubistickému období, byl by jí nesporně, pomineme-li Gutfreundovu Úzkost, jeho Hamlet, jenž byl zřejmě poprvé vystavený až na 4. (pražské) výstavě Skupiny výtvarných umělců (Obecní dům, Praha, únor-březen 1914, č. k. 40) ve své sádrové verzi. Bronzová vznikla mnohem později. Z hlediska autorova sochařského vývoje jde o velmi křehké dílo, jež by spíše spadalo ještě pod jeho ovlivnění německým expresionismem a postrodinovskou vlnou, nicméně nás na ní upoutá zejména vztah haptické modelace a světla, který do postavy Hamleta vznáší výrazné pnutí, vytváří dojem, že je modelována zevnitř, že je zúžena jen na základní tělesné znaky. S pojetím shakespearovského hrdiny Gutfreund vyloženě zápasil, jak ukazuje fotografie jeho předcházející verze, ve které měl Hamlet ještě ruce, jejichž ostré úhly, levá ruka se dotýkala boku, pravé hlavy, vnášely do postavy výrazné prostorové napětí, které však autora přivedlo v definitivní verzi k jejímu osekání, takže vzniklo závěrečné „torzo“, jež působí celistvěji než nedochovaná výchozí verze. Gutfreund se tím zároveň zařadil mezi sochaře, povyšující tělesný fragment na celek, přikládající mu větší hodnotu. Z hlediska jeho uměleckého vývoje byl Hamlet završením předcházejícího, stále ještě expresivnějšího, do hlubin vědomí pronikajícího Gutfreundova výtvarného úsilí, které spočívalo i v tom, že je socha pojata jako celek, jenž je třeba obcházet, že její účinek, přestože na fotografiích bývá zachycena jen ze strany, která zachycuje Hamletovu tvář, se rozevírá do všech stran a vytváří si tak svůj vlastní prostor, ve kterém existuje. Při bližším pohledu na plastiku je zřejmé, že se dělí na spodní a horní část. Uprostřed těla má shrnutou drapérii, dokonce má zastrčenou za pasem dýku jako atribut odkazující k literární předloze, jako symbolem jeho osudu. Spodní část je ve výrazném kontrapostu s mírně pokrčenou pravou nohou, zatímco tělesná váha je přenesena na nohu vzpřímenou, jenž by jako inspirační zdroj mohl odkazovat až k Donatellovi. Tento Gutfreundův Hamlet je komplexním dílem, jedním z nejvýznamnějších, jež stálo na počátku českého moderního sochařství, jehož ústřední myšlenkou bylo, že socha vytváří svůj prostor, své okolí.
Odeslat dotaz na položku odborníkovi European Arts Investments s.r.o.