Josef Ullmann patří k významným představitelům Mařákovy školy. Právě vliv populárního učitele se promítl i do tvorby Josefa Ullmanna, ovšem postupem času si však Ullmann vytvořil osobitý styl, který se vyznačuje citlivým přístupem k přírodě, tlumenou barevností a jemnou, lyrickou atmosférou. Kolem roku 1910 zažívá Ullmannovo dílo vrcholné období. V této době se soustředí zejména na zobrazení venkovské krajiny, často v proměnách ročních období nebo během ranního a večerního šera. Jarní tání na vsi je výmluvnou ukázkou Ullmannovy schopnosti zachytit melancholickou krásu během změny roční doby. V obraze dominuje klidná vesnická scenérie s kamenným stavením a mostem přes rozvodněný potok, kolem něhož se rozpouštějí zbytky sněhu. Šedohnědé tóny země se mísí s bílými plochami tání a vytvářejí podmanivou mozaiku prvních jarních dní. Do tichého vesnického motivu vkládá Ullmann decentní figuru, která do této melancholické nálady vkládá vesnický klidný život.