Olej a plátně, rentoilováno, 70 x 100 cm, rámováno, datace okolo 1900, signováno vpravo dole J. Ullman.

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Mgr. Michaela Zachaře.

Tento obraz představuje vrcholnou podobu rané krajinářské tvorby Josefa Ullmanna, významného představitele českého luminismu a koloristické krajinomalby přelomu 19. a 20. století. Ullmann, žák slavné Mařákovy krajinářské školy, dokázal ve své práci překročit hranice realistického popisu a postupně dospěl k výrazovější, impresivně laděné krajině, založené na citlivém vztahu ke světlu, atmosféře a náladě krajiny. Kompozice břízek je mistrovsky vystavěna na rytmu štíhlých kmenů, které se vynořují z hlubokého polostínu lesa a vedou divákův pohled směrem ke světelnému obzoru. Centrální skupina stromů, umístěná mírně mimo osu, vytváří vizuální a významové těžiště obrazu. Ullmann pracuje systematicky s perspektivní hloubkou, ale přesto zdůrazňuje plochu malby a její barevnou strukturu. Barevnost je tlumená, avšak mimořádně jemně odstupňovaná. Hnědookrové tóny země a kmene stromů kontrastují se zelenými reflexy vegetace a s azurovým nebem, které celek prosvětluje a sjednocuje. Ullmann zde využívá své charakteristické „chvějivé“ malby. Drobné, vrstvené a záměrně fragmentované štětcové doteky navozují dojem neustále se proměňujícího světla, pohybu vzduchu a živosti krajiny. Břízky spojují tradici romantického krajinářství s moderním důrazem na subjektivní vnímání přírody. V obraze se mísí lyrická citovost s disciplinovanou kompozicí, což je charakteristický rys Ullmannova rukopisu. Dílo dokládá jeho hluboké porozumění krajině jako prostoru vnitřního prožitku. Krajina zde není pouze místem, ale stává se atmosférickým zážitkem. Tento malířský výkon potvrzuje Ullmannovo výsadní postavení mezi krajináři své generace, kteří připravili cestu českému impresionismu a modernímu kolorismu. Dílo je nejen cenným dokladem jeho rané tvorby, ale také působivým svědectvím o citlivém pozorování přírody, které zůstává živé i po více než sto letech.