Tuš a běloba na papíře, 36,5 x 23,5 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace 1940, signováno vpravo dole František Tichý 40, opatřeno věnováním V úctě paní Marianě Vokálkové.
Malíř, grafik a ilustrátor, vyučil se litografem, studia na AVU v Praze nedokončil. Pro jeho umělecké formování byl důležitý jeho pobyt ve Francii ve 20. letech, námětově pak objev cirkusového světa. Jeho protagonisté v postavách klaunů, krasojezdkyň a akrobatů se pro něj stávají metaforou lidského života s jeho vratkostí a tragismem nebo melancholií. První díla s tímto námětem pocházejí již z počátku 20. let a nesou ještě pozůstatky expresívní barevnosti. Barevné cítění se proměňuje v Paříži pod vlivem Seuratova světelného lyrismu. Základem jeho prací zůstává však fantazie tvarová a kreslířská spolu s citovým výrazem, blízkým v počátku rané Picassově grafice z prostředí cirku. Častý motiv balance neopisuje jen artistický výkon, ale je mu metaforou lidské existence. Aniž je tu vyslovena sociální tendence, zdůrazňuje jeho tvorba naléhavost lidského osudu, posunujíc poetismus směrem k dramatu a tragičnosti. Tyto rysy jsou typické i pro jeho rozsáhlou tvorbu ilustrační a knižní, objevují se i v jeho plakátech a scénických návrzích. Vedle toho Tichý navrhoval i šperky převážně s figurálními náměty. J. Tomeš: F. Tichý, Praha 1976, F. Dvořák: F. Tichý, grafické dílo, Praha.
Autor viz T 2/590, TD 195, V 4/445, 6/448, B 10/176, NEČVU 2/857.