Serigrafie na plastu, 58,8 x 42 cm, signováno zezadu na štítku Sýkora 1970, list č. 74/100.

Vydavatel:

Edition Hoffmann, Frankfurt n/M, SRN.

Publikováno:

Zdeněk Sýkora, Grafika, Praha, 2008, s. 70/71, v soupisu grafického díla na s. 154.

Zdeněk Sýkora patří mezi průkopníky generativního a konceptuálního umění nejen v českém, ale i celosvětovém měřítku. Dílo Červeno-zelená struktura z roku 1970 představuje typický příklad jeho geometrické a systémové tvorby, v níž klade důraz na strukturu, rytmus a matematicky definovaný řád. V tomto období začal Sýkora využívat počítač jako nástroj ke generování výtvarné kompozice – šlo o zcela novátorský přístup, který ve své době neměl obdoby. Tato serigrafie je ukázkou jeho fascinace kombinatorikou a algoritmy, které mu umožnily osvobodit se od subjektivního gesta a vytvořit obraz jako výsledek předem daných pravidel. Kombinace červené a zelené barvy spolu s rozvíjejícím se vzorcem kruhových a půlkruhových tvarů vytváří dojem pohybu, organického růstu a vnitřní logiky. Přes svoji striktní matematickou podstatu působí obraz hravě a rytmicky. Sýkora je často spojován s okruhem Skupiny Křižovatka, která navazovala na odkaz modernismu, a později se stal volným pokračovatelem idejí strukturální abstrakce. Mezi jeho generační a tvůrčí vrstevníky patřili například František Kupka, který připravil půdu pro abstraktní umění, nebo Vladimír Boudník, jenž se věnoval strukturální grafice a explozivní gestičnosti – na rozdíl od Sýkory, který preferoval řád a algoritmus. Sýkorova díla, včetně Červeno-zelené struktury, měla hluboký vliv na vývoj počítačového a systémového umění a ovlivnila generace umělců zabývajících se vztahy mezi technologií a estetikou. I přes omezené možnosti tehdejšího Československa dokázal vstoupit do dialogu se západní výtvarnou scénou, čímž přispěl k redefinici role umělce v době digitálního věku.