Olej na plátně, 101,5 x 83,5 cm, rámováno, datace – 20. léta 20. století, signováno vpravo dole E. Steidl.

Žák profesorů Franze Thieleho a Karla Krattnera, stačil ještě před pražskou Akademií vystudovat Grafickou a keramickou školu v Teplicích – Šanově. Pocházel z muzikální rodiny. Byl synem hudebníka Andrease Steidla a Laury Labitzké, neteří slavného hudebníka Josefa Labitzkého. Roku 1914 se vrací z pražských  studií do Bečova nad Teplou, aby jako umělec na volné noze malířské umění i soukromě vyučoval. Ve svých dílech se zaměřuje převážně na okolní krajinu, tak bohatou na kopcovitost. Tu, v tlumených tónech, jemně přetvořuje do magických labyrintů šplhající sudetské architektury, líbezně zasazené do melancholické přírody. Jeho pojetí Sudet je konejšivé, důvěrné a pravdivě odpozorované. Stává se členem uměleckého spolku Metznerbund, jeho díla nakupuje Moderní galerie v Praze i ta karlovarská. Právě díky několika málo dochovaným obrazům (monografie Metznerbund, str.219) a vzácně se vyskytujících grafických listů, máme dnes vůbec povědomí, jak malíř maloval. Po roce 1945 musel svůj milovaný kraj opustit – byl odsunut do Německa, kde se usadil v obci Bach u Řezna. Uvedená práce je jeho první ukázkou v technice oleje, která se na našem tuzemském trhu objevuje.