Olej na kartonu, 46 x 47 cm, rámováno, pod sklem, datováno 1917, signováno vpravo dole V Špála.
Opatřeno odborným posudkem prof. PhDr. Jaromíra Zeminy.
Publikováno: P. Wittlich, V. Lahoda, M. Rakušanová, K. Srp - Sváry zření, Fazety modernity na přelomu 19. a 20. stol., 1890 - 1918, str. 287, č. 303,
Kultovní český malíř a ilustrátor, spolutvůrce specifické české lyrické verze kubismu. Studoval na AVU v Praze u prof. V. Bukovace a F. Thieleho, ale malířská přípravka a akademické konvence se neslučovaly s jeho světonázorem, takže akademii nedokončil. V roce 1905 proběhla v Praze výstava malíře E. Muncha, která byla pro něj a jeho vrstevníky zásadním zlomem ve vnímání umění. Vážný zdravotní stav ho často přiváděl z Prahy do rodných Žlunic. Během svých opakovaných zdravotních cest do Dalmácie se mu dařilo malířsky růst jak kompozičně, tak při vytváření barevného koloritu. Podnikl také cestu do Paříže (1911), kde se seznámil s malířskými trendy. V roce 1911 v obraze Idyla (Dvě dívky při koupeli) poprvé použil typickou kombinaci dvou barev: navzájem se vyvažující teplé červené a studené modré. Ve stejném roce se stal spoluzakladatelem Skupiny výtvarných umělců a nechal skrz své dílo promlouvat kubistický směr a zejména vlastní smysl pro osobitou sytou barevnost. Vystavoval společně se skupinou Tvrdošíjní, patřil do Spolku výtvarných umělců Mánes, ale díky svým častým zdravotním potížím, jejichž důsledkem byly nutné odjezdy z Prahy se zákonitě kolegům v kolektivních uměleckých spolcích po čase odcizil. Charakteristickou se pro něj stává soustava expresivních linií a ploch, vyvolávající iluzi prostoru a tvaru v barvách o třech čtyřech tónech. Po roce 1920 si formuloval svůj specifický rukopis, způsob práce s nelomenou barvou a jednoduše konstruovaným prostorem budovaným širokými tahy štětce. Po roce 1923 začal hledat nové téma a maluje krajiny. V jeho díle se také v té době ustálily typické náměty smyslově a citově pojatých zátiší a krajin s řekou z okolí Berounky a Otavy. Vrcholem jeho malování přírody je však tzv. modré období, kdy používal v mnoha odstínech jedinou barvu. Malování přírody - jak sám říkal - využíval k vyjádření sebe sama. Po roce 1930 se uchýlil k malbě kytic a zátiší, kde dosáhl značných úspěchů. Válečné události a vládnoucí fašistický režim Špálu jako umělce neuznávaly a jeho tvorbu označily za zvrhlou. Zadostiučiněním pro něj byl titul národní umělec, který za své mimořádné dílo obdržel v roce 1945.
Autor viz T 2/549, TD 187, V 4/324, TB 31/325, B 9/733, NEČVU 2/836, 2/1019.