Olej na dřevěné desce, 27 x 35 cm, rámován, datace 1907, signováno vlevo dole A. S.

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.

Provenience:

Z majetku redaktora časopisu Čas Cyrila Duška (přítel Antonína Slavíčka).

Antonín Slavíček ve svém velmi živém obraze zachytil mizící podobu pražského Židovského města. K tomuto prostředí se ve své tvorbě opakovaně vracel v letech 1905–1907. Přitahovalo ho prostředí asanace, které mu poskytovalo svobodu ve výrazu a umožnilo pracovat s uvolněným malířským rukopisem, spontánním nanášením barevných skvrn a zobrazováním rozpadajících se domů, opuštěných lidským životem. Tyto motivy si podržely melancholickou atmosféru, která Slavíčka hluboce oslovovala. V námětu jsou patrny stopy sněhu na střechách dodávají výjevu jas, zatímco průčelí domů autor zachytil typickým svižným tempem a výsledný dojem nakonec připomíná rozmazaný snímek. Jeho malířský projev je živelný, každý tah štětcem nese výraz života a emocí. Malba vznikala v takové rychlosti, až barva na plátně jako by sama získávala tvar, osvobozující se od čistě realistického popisu. Autenticitu díla potvrzuje nejen samotné malířské prvky, ale i přípis na zadní straně obrazu pocházející od Pavly Duškové, manželky Cyrila Duška (†1924), významné politické osobnosti blízké okruhu T. G. Masaryka. Pavla Dušková, rozená Smolíková, absolvovala pražskou Uměleckoprůmyslovou školu a působila jako učitelka kreslení. Zemřela v roce 1954. Obraz pocházel z jejího majetku a následně přešel do sbírky jejího příbuzného, mecenáše a sběratele Bohuslava Duška. V době, kdy Cyril Dušek obraz od Slavíčka získal, úzce spolupracoval s časopisem Čas, jehož redaktor Jan Herben měl k Slavíčkovi rovněž blízko. V příloze Besedy Času byly příležitostně publikovány reprodukce Slavíčkových obrazů i recenze jeho výstav. Autorství nepodepsaného nekrologu o Antonínu Slavíčkovi, otištěného v Času, připsal V. V. Štech v prvním vydání knihy Čtení o Antonínu Slavíčkovi právě T. G. Masarykovi.