Barevný pigment na papíře, 99 x 64 cm, rámováno, pod sklem, datace 2005, signováno dole uprostřed Adriena Šimotová 2005.

Posoudil a pravost díla potvrdil PhDr. Karel Srp.

Nabízené dílo je velmi typickou ukázkou tvorby autorky. Dílem je prostoupen hluboký zájem o člověka, jeho nitro a symboliku. Adriena Šimotová zde opouští klasickou malířskou techniku a zachycuje lidské tělo pomocí otisku dlaní, chodidel a celého těla za použití červeného pigmentu. Umělkyně tak přinesla nové techniky a postupy, a právě tento způsob zachycení niterného znázornění lidské duše je pro její tvorbu naprosto signifikantní. Tvorba Adrieny Šimotové je spjata s pomíjivostí lidské podstaty. Její křehká a subtilní práce s vybranými medii přímo laboruje s lidským objektem. Šimotová na vybraný hedvábný papír, kdy buď své blízké, nebo přímo sebe, v jakýchsi abstrahovaných autoportrétech, detekuje skrz materiál pigmentu, a to, aby vytvořila přímou tělesnou stopu zobrazovaného jedince. Z autentických svědectví vyplývá, že sama považovala na konci osmdesátých let objev modrého pojidla za výjimečný impuls své tvorby, který ji posunul od existencionalismu let sedmdesátých, ke konceptuálnímu modelu let osmdesátých a devadesátých. Tohoto osvícení se autorce dostalo díky setkání s legendou francouzského konceptuálního umění Yvesem Kleinem, který vytvořil univerzální monochromní typ modré ultramarinové barvy. I pro Adrienu Šimotovou je do jisté míry typické, že až na sklonku svého života nalezla uspokojení a naplnění své tvorby v podobě experimentu s materiálem využívajícím svůj charakter, jakousi pomíjivou dočasnost stopy lidského bytí. Právě ona křehkost materiálů odpovídá její představě o universu naší existence na světě a je potvrzena i velmi tragickými osobními zkušenostmi autorky samotné. Dílo Schránka je krásným příkladem pozdního experimentování Adrieny Šimotové s formou a výtečným příkladem jedinečnosti její tvorby.