Olej na plátně, 27 x 41 cm, rámováno, datace 1959, signováno vpravo dole J. ŠÍMA 59.

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.

Z posudku PhDr. Karla Srpa:

Druhá polovina padesátých let byla z hlediska uměleckého a společenského vývoje pro Josefa Šímu rozhodující. Opustil Galerii Kléber, která mu nevyhovovala, aby začal spolupracovat s galerií Paula Facchettiho, jež výrazně přispěla k uznání jeho tvorby na mezinárodní scéně. Šíma se opět stal po desítkách let odmlčení jedním z hlavních představitelů evropské malby. Druhé polovina padesátých let rovněž přinesla velmi silné zabstraktnění jeho projevu, přestože autor sám se za abstraktního malíře nepovažoval. Po roce 1957 pronikají do jeho práce rovněž výraznější geometrizující přístupy, přivádějící jej krátkodobě k pravidelnému členění plochy na horizontální či vertikální pole. Zatímco na modř byly diváci z jeho pláten již zvyklí, její blankyt si zjednával dlouhodobě pozornost, pak jako další výrazný odstín se objevila karmínová červeň, která koncem padesátých let autora významně zaujala. Jde o ojedinělý tón, který na posuzovaném obraze vytváří téměř pravidelný rastr, zabírající i okraje při hranách plátna. Výrazně tak jako popředí vymezuje pohled, jenž se při vnímání o karmínové pruhy zachytí, avšak pokračuje za ně, aby si uvědomil, že se nacházejí na prosvětleném modrém pozadí, které vynikne při pohledu na obraz z většího odstupu, díky čemuž získá svou monumentalitu. Pozadí je totiž členěno na několik vertikálních pásů, není monochromní, ale promalované, přičemž se v něm rýsují dva výraznější vertikální pásy, jeden vlevo, vycházející z odstínu karmínové barvy, jeden vpravo, jenž je sytě modrý. Mezi nimi je prosvětlené pole. Vztah tohoto zadního plánu k přednímu vnáší do obrazu výrazné napětí, v němž hraje hlavní roli světlo, jež je sice imateriální, avšak Šíma zdůrazňoval vždy, že je hmotné povahy. Kompozice obrazu, přivádějící Šímu na okraj stejnoměrného členění, k němuž se zvolna přibližoval, ale jemuž se zároveň snažil vyhnout. Obraz tudíž náleží k jedněm z nejradikálnějších v jeho tvorbě. Nejspíše volně souvisel s přípravou na vitráže do remešského kostela svatého Jakuba, na návrzích jeho vitráží začal Šíma v roce 1959 pracovat.