Monotyp a suchá jehla na papíře, 24,8 x 15,6 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace 1955, signováno vpravo dole Reynek.

Publikováno:

Bohuslav REYNEK (1892-1971). Catalogue raisonné et illustré des peintures, dessins et gravures, 1950 – 1959, N°23 / page 4.

Dílo Pieta v parku z je ukázkou mistrovské grafické práce Bohuslava Reynka, jednoho z nejosobitějších zjevů českého výtvarného umění. Tato práce vzniklá kombinací monotypu a suché jehly – v sobě koncentruje vše, co Reynka činí nezaměnitelným; hluboce procítěné lidství, tichou religiozitu, výjimečné technické mistrovství a introspektivní, křehké vidění světa. Kompozice je prostá, a přesto nesmírně působivá. V zasněžené krajině, připomínající lesní mýtinu nebo zapomenutý park, se odehrává intimní a bolestný výjev – Madona drží mrtvého Krista. Figura Krista je výrazně stylizovaná, tělo je zraněné, téměř rozpadající se, zatímco Madona je zahalena ve tmě – tělesně přítomná, ale duchem jakoby vzdálená. Reynekova práce s grafickou technikou je ojedinělá nejen v českém, ale i evropském kontextu. Jeho schopnost kombinovat suchou jehlu s barevným monotypem vytváří zvláštní optickou rozechvělost – dílo dýchá tichem, jako by se samo modlilo. V Pietě se spojují jeho hluboké náboženské přesvědčení s až existenciálním vnímáním utrpení člověka. Reynekovo místo v českém výtvarném umění je zcela unikátní – jako výtvarník, grafik, ilustrátor, básník i překladatel, mj. Rilkeho či Péguyho, tvořil most mezi obrazem a slovem, mezi viděním a duchovností. Jeho výtvarné práce se staly tichými ikonami české grafiky – nikoliv okázalými, ale o to hlouběji zasahujícími. V době, kdy české umění často podléhalo ideologii nebo formálním experimentům, Reynek zůstal věrný vnitřní pravdivosti, tichu a modlitbě. A především je dokladem umělce, jenž i v největší skromnosti dokázal vytvořit dílo s hluboce univerzálním dosahem.