Olej na plátně, 44,5 x 54 cm, rámováno, datace 1913, signováno vpravo dole J. Prucha 1913.
Zezadu opatřeno štítkem původního majitele:
Mudr. Ladislav Křížek, Běstvina u Čáslavi.
Posoudil a pravost potvrdil PhDr. Mgr. Michael Zachař.
Vystaveno:
Jindřich Prucha (1886 – 1914), 27. 2. – 21. 3. 1926, 103. výstava S.V.U. Mánes, zezadu opatřeno výstavním razítkem.
Jindřich Prucha (1886 – 1914), výstavní sály S.V.U. Mánes v Praze, 18. 11. – 30. 12. 1943, č. 105, opatřeno kopií výstavního katalogu.
Obraz bude otištěn v připravované monografii Jindřicha Pruchy.
Komentář PhDr. Mgr. Michaela Zachaře:
Jindřich Prucha náleží k nejvýznamnějším českým malířům a k zakladatelům moderní malby u nás. Vyšel z domácí zažité realistické tradice chittussovské, již rozvinul soudobými podněty impresionismu, fauvismu i expresionismu, aby se v závěru své tvorby vrátil k úhrnné, sevřené slavíčkovské formě monumentalizující viděnou i žitou krajinu domova. Po návratu z mnichovských studií na jařpůe 1912 zacílil Prucha domů do Železných hor a vytvořil řadu velkých silných obrazů, mj slavný rodinný portrét. Kromě těch pracoval v plenéru na lepenkách a chytal atmosférické imprese, jimž ovšem v jeho případě patří spíš označení exprese. V okolí Župandy, kde Pruchovi bydleli, vnímal neobyčejně citlivě každý záhyb terénu, vlnění větví, měnlivá oblaka, jimž dokázal vetnout až elektrizující uhrančivost – mentálně jde o pokračování lebedovského nervního vidění krajiny jako projektu sebe sama.
Velkým vzorem mu byl ovšem Antonín Slavíček, jehož dílo znal jednak z výstav Spolku Mánes, z reprodukcí ve Volných směrech, ale pak zejména a především z posmrtné výstavy roku 1910. V létě 1913 se rozhodl poměřit síly se zvěčnělým bardem a maloval na těch samých místech, zejména v Kraskově, ale též v Počátkách nebo Míčově. Barvu držel na uzdě, štětec vedl však rázněji, širokými tahy. Na podzim téhož roku zamířil zcela záměrně do pověstné slavíčkovské štace – do Kameniček. Pobyl tam několik týdnů a stojan si stavěl v několika případech na stejná místa jako mrtvý mistr. Nešlo o kopie, musel se v nich takříkajíc vymluvit. Velké obrazy odtamtud jsou poněkud tužší, ale v menších olejích docílil Prucha mimořádné živosti a uvěřitelnosti v „interpretaci živlů“, jak krásně kdysi vyjádřil Jan Marius Tomeš. Uhrančivost a zdušená exprese větrných krajin z Kameniček vycházela zkrátka Pruchovi stejně sugestivně jako Slavíčkovi. Nyní objevený obraz vedený ve starší literatuře (katalog Pošovy galerie z roku 1943)a z bezpečné provenience (MUDr. Křížek z Běstviny), stvrzené navíc razítky z meziválečné mánesácké výstavy, je mimořádným nálezem a sběratelsky unikátním uměleckým artefaktem z počátků naší moderní krajinomalby.
Autor viz T 2/323, TD 152, TB 27/430, B 8/509, NEČVU 2/655.