Olej na kartonu, 37,5 x 50 cm, rámováno, datace – okolo 1910, signováno vpravo dole Prucha.

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.

Z posudku PhDr. Karla Srpa:

Bezprostředně namalované krajiny Jindřicha Pruchy okamžitě uchvátí svou přímostí, úderností, emotivností. Prucha v nich dosáhl ostrého, okamžitého, silného výrazu. Přistoupil k motivu způsobem, jaký si žádný jiný krajinář před ním u nás nedovolil, předstihl v tomto smyslovém nárazu i Antonína Slavíčka, který jako by stále zůstával ve spojení s dojmem, jenž v něm krajina vzbuzuje. Prucha chtěl vyloučit vše, co by vstupovalo mezi jeho oko a tah, pracoval téměř v „automatickém“ transu, do nějž vstupovaly pouze vžité základní zákony členění plochy, jak ukazuje bílý, štíhlý kmen stromu jediný zástupce vertikál, nacházejících se na tomto obraze. Jeho bělost bychom mohli vzít jako závěrečný akcent celého vyobrazení, plného dmoucích se horizontálních vln, úderných, hutných krátkých, avšak dostatečně širokých tahů, aby vyvolaly bezprostřední dojem předjaří, které přecházejí do světle modrých, jež by mohly naznačovat rybník, aby se tyto vlny vytrácely v pozadí, které splývalo s nebem. Je zajímavé sledovat Pruchův pohyb od nejtemnějších zelených tónů v pravé části obrazu, nacházejících se nad signaturou, k nejsvětlejším bělobám a jemným modřím. Ten nás uvádí do barevného přechodu, ve kterém jako by až autor nad sebou ztrácel kontrolu, kdy mu jednotlivé tóny na sebe spontánně navazovaly, avšak současně nepozbýval určité vnitřní reflexe, jak naznačuje fialová diagonála, vedená od spodní hrany obrazu, snad naznačující cestu. Do jarní krajiny Prucha zapojil i dva drobné tahy oranžové, nacházející se v levé a pravé části obrazu nad spodním rámem. Prucha byl mimořádný kolorista, jenž pojetí krajiny dospěl k mezím její zobrazitelnosti, ocitající se na hraně expresionismu. Takto radikálně pojatých krajin se v jeho práci nedochovalo mnoho: jsou zcela výjimečné a stavějí jeho dílo do popředí evropské malby. Ocitl se na hranici čistého výrazu, téměř za hranou automatické výpovědi, přestože je zřejmé, že pracoval před motivem, jejž introspektivně vnímal.