Olej na plátně, 64 x 85 cm, rámováno, datace 1998, signováno vlevo nahoře PADERLÍK 98.

Arnošt Paderlík patří k výrazným osobnostem českého výtvarného umění druhé poloviny 20. století, jehož tvorba si uchovala konzistentní poetiku i ve složitých dobových kontextech. Jeho výtvarný jazyk se ustálil na pomezí lyrického realismu a geometrizované stylizace, často s jemně nostalgickým či kontemplativním podtónem. Od svých počátků, ovlivněných sociálním uměním a imaginativní lyrikou, se Paderlík propracoval k osobitému výrazu, který syntetizoval kreslířskou kázeň, výtvarnou poezii a cit pro prostorové členění obrazu. Obraz V ateliéru, datovaný do roku 1998, tedy závěrečného období autorovy tvorby, je pozdním, ale výmluvným svědectvím jeho konzistentního malířského výrazu. Téma ateliéru, místa zrodu uměleckého díla, zde není jen záminkou pro zobrazení pracovního prostoru, ale především reflexí o samotném aktu tvorby a jeho intimitě. Kompozice obrazu se dělí do několika výtvarných plánů. Horní část s realistickým zobrazením ženského aktu v otevřeném okně, spodní část s rozloženými kresbami, tubami barev a dalšími předměty. Tato kolážovitá struktura připomíná výtvarný kabinet – prostor, kde se setkává reálný svět s jeho výtvarnou transformací. Zajímavé je Paderlíkovo využití rozdílných výtvarných rovin, a to kombinace realistické malby, lineární kresby i geometrických abstraktních ploch ukazuje autorovu dovednost pracovat s různými výrazovými režimy v rámci jednoho celku. Paderlík byl po celý život věrný figurálním motivům, zejména ženskému aktu, který v jeho pojetí nikdy neztrácel intimní, humanistický rozměr. Oproti svým expresivnějším současníkům – například Jiřímu Načeradskému nebo Jiřímu Sopkovi – volil Paderlík klidnější, meditativní polohu, která čerpala z klasické výtvarné tradice, ale nikdy nesklouzla k akademismu. Jeho práce se vyznačuje vysokou mírou kresebné kázně, čistotou formy a až literárním smyslem pro vyprávění obrazem. V kontextu české poválečné malby lze Paderlíka řadit mezi autory, kteří zůstali mimo avantgardní centra, avšak jejich tvorba představuje nepostradatelný most mezi tradicí a současností.