"Dekoláž, 37 x 28 cm, rámováno, pod sklem, datace - 1997.
Český malíř, kreslíř, básník a překladatel, originální a invenční tvůrce neobyčejně členitých, hravých a mnohotvárných autorských počinů. Svou uměleckou dráhu začal koncem padesátých let kresbami pastelů, po kterých následovaly pokusy s drippingem. S touto technikou se poprvé seznámil v knize ""Abstrakce malerei"", kterou si zakoupil ve Vídni. V rozhovoru s Jiřím Hůlou řekl: ""Upoutalo mě psaní o Pollockovi, o jeho spontaneitě. Když jsem se vrátil, zkusil jsem dřívky lít acetonovou barvu na malé kousky lepenky. Tak vznikly miniaturní drippingy."" Hlubší zájem o současné výtvarné umění ho vedl k většímu kontaktu s bratrancem J. Kotíkem, který ho seznámil s M. Medkem a J. Kolářem. V letech 1962-4 se začalo formovat období, ve kterém začal objevovat řadu metod a postupů, z kterých pak čerpal v následujících letech. První technikou jsou tzv. slisované růže. Růže byla plastická, vznikla postupným protrháváním navrstvených papírů z knih, časopisů a novin. Ve středu nově vzniklé květiny je pak klíčové slovo nebo heslo. Tyto růže později narušoval drippingem nebo stříkáním. V roce 1963 vznikly první topologické kresby, jejichž východiskem byla automatická kresba, která byla podřízená jednomu pravidlu: Čáry se nesmějí křížit. Tak vznikaly různě složité útvary, připomínající zvířecí nebo lidské obrysy. Topologické kresby uplatňoval také v krajině. Realizoval veliké kresby na sněhu (1969), o tři roky později zorganizoval akci s názvem Čárování, při níž maloval bílé čáry na obrovské kameny. V tomto období se jeho zájem přesouval k pracím s nalezenými materiály a jejich následné destrukci a významovému přehodnocení. Nejdříve vytvářel minikoláže, na nichž ženským postavám vyřezával oči a umisťoval je na jiná místa. Jindy oči vyškrábal úplně. Později objevil novou techniku tzv. alchymáž, jejíž hlavní podstatou je narušování a destruování výchozího tištěného obrazu chemickými prostředky. R. 1964 se seznámil s technikou muchláže a pokoušel se k ní hledat také další možnosti a podoby. Tak vznikla technika froasáž. Nejprve zmačkal papír, opět ho rozložil a ve vzniklých ohybech interpretoval určité náhodně vzniklé obrysy. Froasáže si oblíbil zejména počátkem sedmdesátých let. Poté začaly vytvářet cykly alchymážofroasáží, v nichž byl chemicky narušený povrch obrazového materiálu částečně zmačkán a vzniklá struktura byla přetvořena ve fantaskní kresbu, která obsahově navazovala na reprodukci. V r. 1989 během pobytu v italské Veroně vytvářel stříkané kresby, které rozvíjel a kombinoval s jinými technikami, tak vznikla veronáž. První výstavy pořádal už v 60. letech a jeho osobitá a přitom různorodá tvorba vzbudila zájem také u teoretiků, jako byli J. Chalupecký a F. Šmejkal. V době normalizace nesměl Ladislav Novák publikovat ani vystavovat a jeho tvorba se vrací do popředí zájmu až po sametové revoluci. Během života uspořádal celkem 45 samostatných výstav a zúčastnil se více něž 60 skupinových výstav doma i v zahraničí.
Autor viz NEČVU 2/571, CH10/46."