Olej na plátně, 110 x 150 cm, rámováno, 110 x 150 cm, rámováno, datace 1918, signováno vpravo dole F.NASKE.

Obraz Toaleta představuje charakteristický příklad tvorby Františka Xavera Naskeho, jednoho z pozoruhodných solitérů české moderny, jehož styl osciloval mezi secesním dekorem a pozdním symbolismem s akcentem na barvitý, dekorativní a smyslový výraz. Naske se v tomto velkoformátovém plátně obrací k jednomu ze svých oblíbených témat – ženské figuře zasazené do fantaskního, orientalistického nebo snového prostředí. Kompozice je typicky scénická, teatrální, s centrálně umístěnou aktovou postavou obklopenou služkami, hudebnicemi a prvky evokujícími exotický luxus a zjemnělou erotiku. Tato výjevová inscenace je výmluvná nejen formálně, ale i významově – žena zde není pasivní objekt, ale aktérka rituálu krásy, divadla tělesnosti a smyslového prožitku. Naskeho malba je nezaměnitelná svým jemným štětcovým rukopisem, plastickým modelováním tvaru světlem a smyslem pro texturu a detail, zejména v látkách, kůži a vlasech. Barevnost je bohatá, ale harmonická. V malbě převládají teplé tóny, červeně, zlatožluté a měkké masové odstíny, vytvářející dojem hřejivé opulence. Naske byl generačním vrstevníkem umělců jako Max Švabinský, Jan Preisler či František Kupka, s nimiž jej spojovala školní průprava a zájem o figuru, ale na rozdíl od nich se více držel narrativního výrazu a dramatické atmosféry. Ve svém přístupu zůstal věrný ideálu krásy a citlivosti – jeho díla často nesou aristokratický a snový nádech, blízký vídeňské secesi, ale i pozdně symbolistním malbám Gustava Klimta či Fernanda Khnopffa. Obraz Toaleta tak v sobě shrnuje hlavní rysy Naskeho umělecké identity, a to zálibu v dekorativní scénice, ženské kráse a exotickém a rituálním pojetí každodenních témat. Představuje nejen výraz technické bravury, ale i cenný doklad kulturních tendencí doby, která hledala únik z poválečného chaosu do říše smyslového snění a estetické rovnováhy.