Olej na plátně, 100 x 130 cm, rámováno, datace – 30. léta 20. století, signováno vlevo dole Multrus.
Plátno Pijáci nám přináší opět vhled do sociálních poměrů pražské periferie meziválečné Prahy. Pro tento námět zvolil malíř Josef Multrus neobvykle velký formát, který skutečně důsledně otevírá divákovi oponu do zaprášených zákoutí nižší třídy a realistickým způsobem proniká do jejich osobního života. Pláto přímo diváka objímá svou širokou velikostí a vtahuje ho přímo do zobrazené situace, mezi sedící a jejich obvyklá zastavení. Námět je zpracován autorovi vlastní naléhavostí takovým způsobem, až má divák dojem jakési nepatřičnosti či nezvaného hosta, přesto nic, žádná síla nedokáže zpřetrhat nastalé pouto. Zvláštním detailem k povšimnutí a úvaze je hlavní protagonistka předního plánu obrazu, která obvykle nespadala do kompozice zobrazení námětu pijáci, který se rozvíjel kontinuálně již od starých mistrů ve vlámské žánrové malbě. Není tomu náhodou, neboť technika Josefa Multruse se někdy označuje za techniku staromistrovskou, jejíž postupy pečlivě studoval při svých studijních cestách, zvláště po Itálii. Ačkoliv ladění jeho obrazů bývá nejčastěji chmurné za použití temných a šedých odstínů, jeho díla lze charakterizovat jako oduševnělé práce vypovídající o dobovém rozpoložení lidského osudu mezi dvěma světovými válkami, o fascinujícím stavu lidských osudů a o jejich síle ohromovat. Pijáci je skvělým Multrusovým dílem sociálního ražení a obdivovatelům civilistní roviny by nemělo bezesporu ujít.