Olej na plátně, 40,5 x 31 cm, rámováno, datace – kol. r.1845.
Konzultováno se znalcem pragensian PhDr. Milošem Pistoriem.
Posoudil a pravost potvrdil PhDr. Michael Zachař.
Komentář PhDr. Mgr. Michaela Zachaře:
Za velké portrétisty minulosti bývají zpravidla pokládáni Brandl, Machek, Purkyně nebo Josef Mánes. Posledně jmenovaný měl ovšem strýce, jehož význam není dodnes správně doceněn. Václav Mánes stál hodně ve stínu svého bratra Antonína, jemuž připadla úloha vést po smrti Karla Postla krajinářskou školu na pražské Akademii. Díky přízni pražské šlechty mohl odjet na několik let do Říma, kde dokonale ovládl řemeslo a vstřebal mnoho z klasické kultury. Jeho římské obrazy vzbudily v Praze rozruch a přiměly i k rozhojnění zakázek zvláště na oltářní obrazy a podobizny. Ty tvořil ještě v duchu Machkově, ale od raných čtyřicátých let již s větším porozuměním pro malířské kvality bez ohledu na diktát doby. Mnoho podobizen uvádí starší předválečná literatura i zčásti Tomanův slovník. Uvedená komorní podobizna nám zatím neznámé dívky náleží na předěl oné machkovské periody a éry typických mánesián, tedy do doby kolem roku 1845. Půvab obrazu zvyšuje neobyčejná sošnost a přitom křehký půvab mladičké neznámé krásky. Dílo sběratelské hodnoty je ve stylové zdobné adjustaci.
Autor viz T 2/84, TB 24/6, B 7/134, NEČVU 1/479.