Olej na sololitové desce, 74 x 101 cm, datace 1965, signováno vpravo dole K. Linhart 65.

Provenience:

Z rodiny autora, první prodej.

Kamil Linhart je bezpochyby jedním z nejojedinělejších fenoménů českého výtvarného umění druhé poloviny 20. století. Přestože bývá zařazován po bok surrealistů, jeho tvorba se pohybuje na pomezí surrealismu, lyrické abstrakce a strukturální malby, a jeho osobní vizuální jazyk jej činí nezaměnitelným. Na rozdíl od některých svých slavnějších generačních druhů – jako byli Mikuláš Medek či Josef Istler – Linhart zůstával mimo hlavní proudy a oficiální scény, což však jeho dílu dodává dodnes ceněný kultovní charakter. Jakožto autor působící mimo výtvarné instituce dokázal vytvořit zcela autonomní umělecký svět, který byl hluboce introspektivní, imaginativní a vysoce estetický. Jeho obrazy nejsou jen vizuálními výjevy, ale mentálními krajinami, které vznikají spíše jako pomalý proces meditace než jako spontánní gesta. Obraz Kámen II z roku 1965 je typickým příkladem Linhartovy práce ze zralého období, kdy se autor plně etabloval jako solitérní hlas v českém umění. Malba je vyvedena technikou oleje na sololitu, materiálu, který autor oblíbil pro jeho hladký povrch a možnost precizní práce se strukturou. V díle dominuje organický tvar evokující fragment nalezený v přírodě – fosilii, kámen, stopu, otisk – který se vznáší v monochromní ploše klidného pozadí. Tvar, ohraničený tmavým, téměř kráterovým lemem, působí jako mikrosvět i makrosvět zároveň – může být vnímán jako detailní struktura zkoumaná pod mikroskopem, stejně jako satelitní pohled na povrch neznámé planety. Uvnitř tvaru se rozprostírají vrstvy krakelury, jemných puklin a prolínajících se odstínů zemité a tmavozelené barvy. To vytváří dojem geologického času, jako by obraz zachycoval stopy dávných přírodních sil. Linhart zde zcela abstrahuje od jakékoli narace, přesto však obraz evokuje hluboký emocionální náboj – kontemplaci, ticho, trvání. Dílo nekomunikuje prostřednictvím symbolů, ale prostřednictvím materie a struktury, čímž se přibližuje filozofii informelu, avšak s daleko větší mírou vnitřní kontroly a rozvahy. Díla Kamila Linharta se na trhu s uměním objevují zcela výjimečně – a už vůbec ne v takovéto referenční kvalitě. Obraz Kámen II představuje koncentrovaný příklad autorovy estetiky, ve které se spojuje vědecká přesnost, básnická imaginace a hluboký smysl pro krásu přírodních struktur. Linhartovo umění oslovuje především sběratele a znalce, kteří hledají v malbě ticho, hloubku a metafyzický přesah. V kontextu českého umění 60. let představuje výjimečný, ryze osobitý projev, který se vymyká jak dobové oficialitě, tak okruhům volné abstrakce. Obraz Kámen II lze vnímat jako vizuální meditaci nad časem, hmotou a existencí, a jako takový si zasluhuje své pevné místo v soukromé či institucionální sbírce.