Představovaný obraz je dokladem Lebedovy citlivé práce s náladou a světlem a představuje harmonické propojení realismu s poetickým nadhledem. Ztvárněná krajina nese stopy výtvarné zkušenosti, které Otakar Lebeda získal pod vlivem Julia Mařáka a později také francouzských impresionistů, s jejichž tvorbou se seznámil při svém pobytu v Paříži. Malíř zde zachytil mírně zvlněnou krajinu s rozkvetlou loukou, řídkým lesním porostem a jednoduchým venkovským stavením, částečně skrytým v zeleni. Prostor je vystavěn ve vrstvené perspektivě, přičemž pozorovatel je vtahován hlouběji do obrazu pomocí postupného jemnění barevných tónů a světelných kontrastů v pozadí. Malba vyniká citem pro barevnost. Lebeda zde mistrně vystihl svěží zelené tóny louky, jež jsou protkány žlutí květů a drobnými červenými akcenty, zatímco vzdálené horizonty přecházejí do modravé mlžné šedi. Štětcový rukopis je živý a pastózní, ale zároveň velmi kontrolovaný, což napovídá o autorově technické zdatnosti. Kompozice je klidná, kontemplativní a působí téměř melancholicky, což odpovídá Lebedovu zájmu o náladovou malbu a niternou interpretaci krajiny. Obraz Opuštěné stavení je tak charakteristickou ukázku krajinomalebné tvorby autora, jenž kvůli svému vnitřnímu rozpoložení ukončil svůj život tak záhy.