Olej na plátně, 32,5 x 44,5 cm, rámováno, datováno kolem 1930, signováno vpravo dole R. KREMLIČKA.
Opatřeno odborným posudkem prof. PhDr. Jaromíra Zeminy, opatřeno restaurátorskou zprávou ak. Mal. Rest. Martina Martana.
Vystaveno:
Mistři české krajinomalby, Galerie Diamant S.V.U. Mánes, 2011, opatřeno štítkem a razítkem.
Stěžejní osobnost českého moderního umění. Studoval u prof. Schwaigera na AVU v Praze. Člen Tvrdošíjných, který se ale oproti svým kolegům určovaných tvaroslovím kubismu a expresionismu odlišoval vlastní cestou. Krajiny z let 1907 – 08 jsou střízlivé a poklidné, mladé portréty z let 1909-1910 se vyznačují nádechem konzervativního akademismu a žánrové obrázky pražských typů a venkovských scén z let 1909 – 1911 vytvářené zejména v kultovních Kameničkách jsou pod vlivem staromistrovského pohledu mentora H. Schwaigera. Malířovy cestovní a inspirační pobyty vedly v letech 1910 -1914 dvakrát do Holandska, Francie a posléze do Ruska, kde se v galeriích a muzeích seznámil s klasickými mistry i trendy a metodami své profese. V roce 1915 představí obraz Děvče v bílém živůtku, které svědčí o zvládnutí techniky a vlastním názoru, jenž citlivě zakomponovává i vliv rukopisu E. Moneta. Spojil smyslové, až pudové malířské cítění s impulzy vycházejícími z francouzské malby v její spíše klasicizující linii. Vytvořil syntézu, rozvíjející se osobitě souběžně s uměním moderny. Realizoval se v krajinářství, kde si osvojil prostorovou skladbu a plošný rozvrh rytmizovaného prudkého světla, ale zejména ve figurálních kompozicích, kde linie obemykají tvar a zdůrazňují plastičnost až skulpturálnost objemů. V letech 1926 – 1927 maloval v toskánské Florencii a v krasovém pobřeží v okolí Terstu. V r. 1931 se v paláci Fénix navržené architektem Josefem Gočárem realizuje několika olejovými plátny. Jeho dílo výstižně charakterizoval historik umění Jiří Kotalík:“Tvrdá práce, dokonalé řemeslo, celistvé vyjádření, lahodná malba. To byly zásady a vlastnosti, které někdejšího žáka Schwaigerova staromistrovství, na čas zaujatého tesknou chudobou života ve Slavíčkových Kameničkách, dovedly postupem let k pochopení logiky, svazující dílo Manetovo s úsilím fauvistů – k vlastnímu a velkorysému řádu obrazů, jež jsou dotvořenou syntézou poznání a vidění, smyslového okouzlení a citového prožitku.“
Autor viz T 1/564, TD 107, V 3/118, TB 21/495, B 6/313, NEČVU 1/406.