Roláž na kartonu, 29 x 62,5 cm, datace 1972, signováno vpravo dole JK 72.

Toto dílo z roku 1972 představuje esenciální příklad Kolářovy techniky roláže, kterou sám autor dovedl do mistrovství. Roláž, vznikající protahováním a rytmizovaným vrstvením proužků z reprodukcí, je jedním z mnoha formálních vynálezů, jimiž Kolář zásadně rozšířil jazyk koláže ve 20. století. V tomto případě Kolář pracuje s obrazem klasického figurálního námětu, který svým zásahem zcela dekonstruuje, a přesto zachovává jeho ikonickou sílu. Jiří Kolář patří k nejvýznamnějším českým umělcům s mezinárodním dosahem. Jeho práce byly vystavovány a sbírány v předních světových institucích, mimo jiné v Centre Pompidou či MoMA. Po roce 1968, kdy opustil Československo, nalezl nový domov ve Francii, kde se plně etabloval na mezinárodní scéně. Jeho pobyt v Paříži zásadně ovlivnil vývoj jeho tvorby, především co do svobody formálního experimentu a dialogu s evropským uměleckým prostředím. Kolářova tvorba, pohybující se mezi poezií a výtvarným uměním, je unikátní nejen svým formálním bohatstvím (roláže, chiasmáže, muchláže, anagramáže, asambláže aj.), ale i svou schopností reflektovat kulturní paměť Evropy. Díla jako toto dokládají autorovu fascinaci strukturou, rytmem a narušením klasického řádu, jako by rozbíjel vizuální jazyk, aby mohl z jeho fragmentů vytvořit nový. Mezi svými současníky, ať už šlo o konceptualisty, postmoderní kolážisty nebo středoevropské experimentátory, zaujímá Kolář výjimečné postavení nejen svou formální invencí, ale také myšlenkovou hloubkou a poetikou. Byl nejen tvůrcem obrazů, ale i jazyků. Koláž u něj nikdy nebyla jen formou, ale vždy také prostředkem reflexe světa. Nabízené dílo tak nestojí jen jako ukázka mistrovství v jedné technice, ale jako obraz světa – roztříštěného, rekonstruovaného, a přesto stále čitelného.