Polychromovaná sádra, 56 x 36 x 19 cm, datace 1957.
Vystaveno:
Jan Koblasa, plastiky a kresby, Galerie dílo Teplice, 25. 9. – 14. 10. 1958.
Jan Koblasa, Jan Koblasa, Krajské muzeum Teplice, září – říjen 1991.
Publikováno:
Jan Koblasa, plastiky a kresby, Galerie dílo Teplice, 25. 9. – 14. 10. 1958, č. kat. 9.
Jan Koblasa, Krajské muzeum Teplice, září - říjen 1991, mimo katalog.
Provenience:
Významná pražská sbírka, první prodej.
Socha Paní Renáta Olerini představuje v Koblasově rané tvorbě mimořádně citlivou a osobitou polohu, která se vymyká jeho převážně expresivnímu a existenciálně laděnému dílu. Nabízená plastika je něčím ojedinělým na českém aukčním trhu, a to nejen svou datací do konce padesátých let, ale taktéž i autorovým přístupem ke hmotě a vizualizaci lidství. Jan Koblasa se v této plastice prezentuje zcela odlišně, jako je znám pro většinu veřejnosti, ukazuje svůj mistrný cit pro zaznamenaní kýženého a citlivost v jedinečném provedení blízkého člověka. Portrét kolegyně z Akademie výtvarných umění dokládá, že autor byl nejen dramatickým tvůrcem, ale také mistrem intimního výrazu, schopným prostřednictvím sochařského média zachytit tichou vnitřní sílu a lidskou důstojnost. Busta vyzařuje stoický klid a hrdost, které jako by odkazovaly k duchovnímu odkazu gotických madon či barokních světců. Paralely lze hledat u Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa, Matyáše Brauna i Františka Bílka, jehož mystické pojetí lidské figury Koblasa obdivoval. Přesto však dílo nese zcela současný, civilní rozměr, kdy žena zde není idealizovanou světicí, ale reálnou bytostí, jejíž osobnost je ztvárněna s noblesou a úctou. Polychromie díla, jemně modelovaná pleť, kontrastní tóny vlasů, rtů a výrazné pruhované šaty s náhrdelníkem dodává plastice nejen živost a konkrétnost, ale i moderní akcent, který ji odlišuje od tradiční sochařské busty. Dílo bylo vystaveno na samostatné výstavě v roce 1958 v Krajském muzeu v Teplicích, která zásadně přispěla k mapování Koblasovy umělecké dráhy. Renáta Olerini je tak nejen unikátním dokladem Koblasovy sochařské všestrannosti a jeho schopnosti pracovat s širokým spektrem technik a materiálů, ale také intimním svědectvím o autorově vztahu k portrétu, k blízkým lidem i k tradici českého sochařství.