"Olej na plátně, 51 x 101 cm, rámováno, datace - po r. 1900, signováno vlevo dole Beneš Knüpfer Roma, zezadu opatřeno výstavními štítky a razítky.
Vystaveno:
Beneš Knüpfer 1844–1910, 52. Výtvarné Hlinecko 2011, č. kat. 40, str. 28;
Klasikové 19. století, obrazy ze sbírky Karlštejnská a.s., Galerie Diamant S.V.U. Mánes, 5. 4.–27. 5. 2012, str. 79;
Má vlast - Pocta české krajinomalbě, Jízdárna Pražského hradu, Správa Pražského hradu a S.V.U. Mánes, 4. 9.–1. 11. 2015, str. 331.
Dílo Žena a havran je skvělým referenčním dílem autora. Knüpfer se zde ukázal jako mistr romantických motivů. V daném případě nenechává toliko projevit svůj obdiv k moři bičujícímu skaliska, s najádami či jinou figurální stafáží, ale volí poněkud poklidnější, ale o nic méně poutavý námět. V předloženém díle téma moře promlouvá pouze v pozadí, v zasazení daného námětu. Ustředním tématem je postava sedící ženy, opřené o sokl sloupů, spolu s havrany ve své blízkosti. Žena je oděna do modrého šatu s černým šálem, korespondujícím barevností s havrany, temnými společníky. Romantický ráz krajiny, tvořen zříceninou zarostlého chrámu, je umocněn večerním sluncem, které se pozvolna ztrácí za stromovím daného pobřeží. Námět je svým vypodobněním melancholicky romantický a divákovi přináší mořské ovzduší až za okraj rámu obrazu. Tuto středozemní atmosféru podtrhává květenstvo na daném prostranství, světlo, které autor zvolil, aby potrhl daný moment a v neposlední řadě vzdouvající se černý šál sedící ženy. V daném případě můžeme mluvit o mistrovském autorově díle, které se se svou kvalitou vymyká, jak zvoleným tématem, tak zachycením romantizujícího podvečera. Zprostředkování emocí, nálady a daného romantického motivu je velice silné a okouzlující, autor zde jen potvrzuje své vysoké umělecké vlohy a dává na odiv svůj velký malířský talent.
Za své doby jeden z nejžádanějších a nejoceňovanějších malířů u nás. Narodil se do rodiny správců panství knížat Rohanů na Sychrově. Již od svých pěti let však pobýval v Praze, protože jeho otec dostal do správy rohanský palác na Malé Straně. Studoval na akademiích v Praze u A. Lhoty a Mnichově u prof. Pilotyho. Byl jednou ze silně individualisticky vyhraněných osobností své generace. Patří k nejtypičtějším představitelům české salonní malby 2. poloviny 19. století. Na přelomu století své dílo aktualizoval připojením k symbolismu a secesnímu dekorativismu. Od 80. let vystavoval na salonech v Paříži, Berlíně, Mnichově, ve Vídni i jinde. V roce 1880 odešel natrvalo do Říma, kde slovy historika umění Michaela Zachaře: ;V novoromantickém zápalu vytvořil úchvatnou sérii marín, z nichž některé variovaly pouze přírodní živel v rozličných atmosférických stavech s důrazem na barevné proměny vodní masy, zatímco další ukazovaly i bájný svět kentaurů, nymf, najád, vodních polypů a dalších pohádkových bytostí."" Od 80. let vystavoval na Salonech v Paříži, Berlíně, Mnichově, Chicagu, ve Vídni i jinde. Zvláštního ocenění se mu ale dostalo také v Praze, kde slavil se svými osobitými obrazy mimořádný úspěch. Jeho poslední výstavu v roce 1910 však kritika odmítla, což vedlo malíře k prodeji všech obrazů i pod cenou a po cestě zpět do Itálie z Rijeky do Ankony spáchal sebevraždu skokem do moře.
Autor viz T 1/503, TB 21/37, B 6/258, NEČVU 1/363."