Suchá jehla na papíře, 14,5 x 13,5 cm, paspartováno, pod sklem, datace 1967, signováno vpravo dole Jiří John 1967, list č. 131/200.
Provenience:
Z pozůstalosti Vlastimila Fialy.
Malíř, grafik a ilustrátor, který studoval u prof. J. Kaplického na VŠUP v Praze, člen UB 12. Jeden z inspiračních zdrojů našel v tvorbě J. Šímy. Johnovy meziválečné mytologické krajiny se svými oválnými, světlými kameny a stromy odkazují na Šímu, černé pruhy lomů zase značí příklon k informelu. Obrazy z 50. let charakterizuje nenápadný malířský přednes. Nehýří barvami, málem jen různými odstíny šedi, jeho zátiší jsou vytvořena téměř z ničeho, jen ze samé podstaty věcí a ticha, které je provází. Rozhodující obrat v Johnově tvorbě nastává na přelomu padesátých a šedesátých let. Bytostný zájem o krajinu přerostl v zájem o odkrytí a ztvárnění mysteria přírody vůbec. Jeho malba se dramatizuje, zhmotňuje, věci se mění ve znaky, obrazy získávají novou hutnou strukturu. Do krajin nechal proniknout abstrakci, zúžil krajinu na abstraktní plochu, na níž divák může, ale i nemusí pozorovat konkrétní motivy. V kapce rosy či krůpěji vody se v Johnových obrazech náhle odráží celý svět, roční období i nijak nepředstíraný úžas a pokora. Obdobně jako v obrazech J. Šímy se i na jeho plátnech objevují symbolicky zpředmětněné krystaly či vejce coby sugestivní pratvary i počátek všeho živého. Johnova tvorba se jednoduchými prostředky zabývá přírodou, tématem vznikání a zanikání a od konce 60. let je ovlivněna jeho vleklými zdravotními problémy. Johnovo dílo je i po letech stylově velmi čisté a ucelené.
Autor viz TD 86, B 6/83, Ch 4/295, NEČVU 1/327.