Olej na plátně, 47,5 x 62,5 cm, rámováno, datace 1926, signováno vlevo dole JJ 26.

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.

Vystaveno:

Devětsil, Staroměstská radnice v Praze, Galerie hlavního města Prahy, červen - červenec 1986. Devětsil, Dům umění města Brna (duben - květen 1986).

Publikováno:

Jiří Jelínek, Středočeská galerie v Praze, 1971, č. kat. 13.

Z posudku PhDr. Karla Srpa:

Přestože Jelínek opustil Devětsil v roce 1925, kdy jeho blízcí přátelé Štyrský a Toyen odešli na několik let do Paříže, neznamená to, že by přestal malovat. Obnovoval naopak styk s malbou, který si udržoval neustálým poznáváním představitelů francouzského moderního malířství, zejména Paula Cézanna, a zde je rovněž patrný vliv Pabla Picassa, zejména jeho zjednodušených, trochu pastorálních, klasicizujících krajin z období kolem roku 1919, a italského malíře Carla Carrá, který byl tehdy velmi oblíbený. Krajina se vyznačuje vytříbenou prosvětleností, pozvolnými přechody jednotlivých prostorových plánů, vyvažováním mezi architektonickými články a geometrizací přírody. Jelínek se po roce 1926 dostal do významné fáze, neboť se rozhodl v roce 1928 odjet do Paříže, kde studoval u Františka Kupky. Z dochovaných prací Jelínka z roku 1926 je tato krajina rozměrově největší, je zřejmé, že ji pečlivě kompozičně promýšlel, že nechal volnost středu, aby postupně přibližoval krajní části, jež vymezovaly vnitřní prostor. Je velmi pravděpodobné, že inspiraci nalezl na některé své cestě do jižních částí Evropy, zejména do Itálie, kam podle dalších prací z roku 1926 zavítal. Odhmotněný, téměř pastelový rukopis střídal s haptičtějším, který se projevil v korunách stromů. V prvém hodnotícím katalogu Jiřího Jelínka z roku 1971 (vydala k jeho výstavě Středočeská galerie v Praze) bylo dílo pojmenováno jako Vysněná krajina (č. k. 13) a rovněž reprodukováno. Obraz byl rovněž mimo katalog zapůjčen na brněnskou a pražskou výstavu Devětsilu (Staroměstská radnice v Praze, Galerie hlavního města Prahy, červen-červenec 1986). Společně s Nábřežím lze i tuto Vysněnou krajinu považovat za nejdůležitější dochovanou Jelínkovu práci z období dvacátých let před tím, než odjel k delšímu pobytu do Paříže.