Olej na kartonu, 17 x 27 cm, datace 1967, signováno vpravo dole Fr. Hudeček 67.

Obraz Pod sluncem z roku 1967 představuje pozdní a svébytnou fázi tvorby Františka Hudečka, autora spjatého zejména s avantgardním sdružením Skupina 42, které ve 40. letech 20. století usilovalo o nový pohled na člověka v moderním městě, technice a civilizačním rytmu. Hudeček byl v rámci této skupiny významným solitérem: jeho postava „Chodce“ se stala symbolem existenciálního putování moderního člověka labyrintem města. Po roce 1945, kdy se Skupina 42 rozpadá a nastupují ideologicky komplikovaná 50. léta, Hudeček směřuje k intimnější, abstrahovanější malbě, která však neztrácí jeho charakteristickou citlivost k světlu, geometrii a meditativnímu výrazu. V 60. letech, kam spadá i toto dílo, nacházíme Hudečka ve fázi lyrické syntézy - mezi geometrií a přírodou, mezi konkrétním a abstraktním. Obraz Pod sluncem je typický svou strukturovanou rytmikou tvarů, opakující se kruhy vytvářejí schematizovanou krajinu, jež je zároveň čistě malířskou kompozicí. Nad krajinou vystupuje zářivý zlatavý kotouč slunce, evokující zdroj světla a řádu, ale i jakýsi metafyzický princip. Barevná paleta je jemně teplá, složená z vrstev pastelových tónů okrové, růžové, hnědé a žluté – typická pro Hudečkův pozdní rukopis. František Hudeček tak i ve své pozdní tvorbě zůstává věrný své vnitřní výtvarné logice, umění jako prostředku kontemplace, klidu a jemného napětí mezi tvarem a světlem. Mezi svými současníky, jako byli František Gross, Jan Smetana nebo Kamil Lhoták, byl Hudeček malířem hlubokého soustředění, méně veřejně viditelný, ale o to silnější ve své tiché obrazové řeči. Dílo Pod sluncem je důkazem, že i jednoduchý motiv, v tomto případě symbolická krajina pod slunečním kotoučem – může být nositelem hluboké výtvarné zkušenosti a tiché duchovní síly.