Olej na kartonu, 65 x 80 cm, rámováno, datace – 1902, signováno vpravo dole Hudeček.
Opatřeno odborným vyjádřením Nadi Řehákové.
Posoudil a pravost potvrdil PhDr. Mgr. Michael Zachař.
Vystaveno:
Výstavní síň Mánes, listopad – prosinec 1902.
Publikováno:
Katalog VI. Výstavy, S.V.U. Mánes, listopad – prosinec 1902, č. kat 143.
Komentář PhDr. Mgr. Michaela Zachaře:
K nejvzácnějším dílům Antonína Hudečka patří plenérové obrazy z Okoře, vzniklé mezi lety 1897 až 1906. K nim se integrálně druží i ateliérové definitivy . Tento obraz okořského potoka v podzimním hávu zaujme na první pohled živostí provedení a s ohledem na formát půjde o plenér. Teprve technologický rozbor by prokázal, zdali je obraz malován čistě olejem nebo je v plenéru načrtnut temperou zvanou syntonos. Tu opatřil prof. Mařák do výuky na školní rok 1895-1896 s cílem mít rychleschnoucí materiál na jarní plenérové exkurze. Zaujala nejvíce Antonína Slavíčka a Josefa Schussera, později i Lebedu či Honsu. Na Okoři roku byl s Mařákovci roku 1897 poprvé i Hudeček a maloval tam prakticky výhradně syntonosem. Zatímco Slavíček tuto techniku praktikoval až do roku 1902, Hudeček byl z prvních, kdo ji opustil. Podle posledních průzkumů v Národní galerii si však některé obrazy i nadále podkládal v náčrtu syntonosem, aby finální malbu provedl zcela olejem. Týká se to ovšem pouze obrazů z doby před rokem 1905. Krásný vitální silou kypící obraz vyniká pestřejším koloritem typickým až po roce 1900, třebaže existují obrazy značně uvolněné světlé tonality již z roku 1898 (Husy – soukromá sbírka v USA, Potok – Palackého památník v Praze 1). Upomíná ovšem nejpodstatněji na potoky z let 1900 až 1906, tedy pokračující léta okořská. Některé z těch obrazů známe v originále, jiné z reprodukcí převážně ve Volných Směrech, a všechny vynikají volným štětcovým přednesem ovšem bez výraznějšího rozdrobení celku, což zaznamenáváme u některých děl z let 1905 a 1906. Nejblíže má k publikovanému oleji z Oblastní galerie v Liberci datovanému v signatuře rokem 1903. Jde nepochybně o jeden z nejkrásnějších okořských obrazů odkazující zvoleným formátem ještě na prvotní okořské potoky let 1898 až 1899, byť vznikl o pár let později. Obraz nebyl dle zběžného průzkumu dosud publikován a je velmi kvalitním příspěvkem k poznání základního umělcova odkazu. Snoubí impresívní rukopis, opalizující kolorit, melancholickou náladovost i bytostnou umělcovu spiritualitu.
Okořské obrazy Hudečkovy a Slavíčkovy náleží k nejunikátnějším dílům naší výtvarné kultury kolem roku 1900.
Významný český malíř krajinář, studoval v ateliérech profesorů M. Pirnera a V. Brožíka na AVU v Praze a později také na akademii v Mnichově u prof. O. Seitze. Zpočátku se věnoval figurální malbě a aktům a v r. 1895 si zařídil v Praze ateliér. Připojil se ke skupině malířů, kteří se pod vedením J. Mařáka věnovaly krajinomalbě, zvláště pak v okolí Okoře. V této skupině byl také A. Slavíček. V r. 1898 vystavoval na první výstavě spolku Mánes a v r. 1900 uspořádal svou první výstavu ve Vídni. Podnikal opakované studijní malířské cesty po Itálii a Sicílii, kde ho okouzlily mořské scenérie. Inspirace pro svou mimořádnou krajinářskou tvorbu čerpal v okolí středočeského Kolína, Police nad Metují, ale také na Slovensku, Podkarpatské Rusi, v Tatrách, na Rujáně a dokonce i v Praze. V krajinářství dosáhl značného věhlasu, v námětech se věnoval zobrazování malbě působivých krajin, lesních porostů, selských stavení a mistrovsky se mu dařilo zachycovat lyrickou atmosféru a náladu. V jeho realistickém malířském rukopisu je vidět odraz malířských štětců J. Mařáka, A. Slavíčka a někdy i francouzských impresionistů. V poslední době patří mezi sběrateli velmi vyhledávané autory.
Autor viz T 1/386, TD 77, V 2/500, TB 18/33, B 5/649, NEČVU 1/291.