Kombinovaná technika na lepence, 32 x 44 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace 1969, signováno vpravo dole J. Grus.
Dílo pochází z ruky jednoho ze zakládajících členů Skupiny 58 a svou podobou nezapře autorův osobitý přístup ke krajině. Jaroslav Grus byl v začátcích své tvorby ovlivněn okruhem malířů Umělecké besedy, zvláště Rabasem a jeho jímavými pohledy na česká opuštěná pole a vesnice. V Jugoslávii strávil válečná léta, po návratu často cestoval, rozhodující vliv zvláště v otázce barvy měla cesta do Francie. Po krátké epizodě neoklasicismu a sociálního umění dospěl k vlastnímu pojetí fauvismu, kde hlavní roli hrály barevné plochy a linie a jejich synchronní vztah. Po válce se jeho metoda podřídila kresebnému základu akcentující nahodilost a jakousi cílenou nedokončenost první skicy. Začal se také jako více umělců v této době zajímat o technickou stránku krajiny a tu doplnil o civilizační detaily silnice, elektrická vedení, značky apod. Krajina tak již ztratila svůj nacionální podtext rabasovké rodné hroudy, ale nabyla více odosobněného a člověkem poskvrněného charakteru. Pozdní dílo Vesnické stavení si však uchovává ještě něco ze staromilského sentimentu zobrazování české vesnice. Třebaže námět zůstává poplatný spíše meziválečnému období, způsob jeho vyjádření je již zcela v souhlasu s nekonvenčním užití barvy a kompozice. Ta je jen útržkovitě naznačena a všechny kresebné náznaky jsou tak dořčené spíše naléhavou barvou. Tu užívá Grus s jistotou a neohrožeností, a co je v tomto plátně jen střídmě naznačeno, bude se v dalším desetiletí odehrávat ve velkém.