Olej na plátně, 51 x 59 cm, rámováno, datace 1933, signováno vlevo dole AF33.

Konzultováno s Arno Paříkem.

Provenience:

Soukromá sbírka advokáta a poslance Českého zemského sněmu Františka Kloučka (1849 - 1939)

Publikováno:

Arno Pařík, Zapomenutý malíř Arthur Fischer, Roš Chodeš, červen 2009.

Jestliže by měl něčí osud naplňovat temné období našich dějin, tak je to určitě jméno Artura Fischera, tím skutečně naplňujícím a příkladným. Mladý malíř byl přijat na Drážďanskou výtvarnou akademii do ateliérů věhlasných profesorů Richarda Müllera a Albina Eggera-Lienze. Za blízkého přítele a spolubydlícího má krajana, básníka a kreslíře, Františka Gellnera, jehož předčasná smrt ve vojenském tažení První světové války je podnes mýtická. Posléze si Artur Fischer rozšíří vzdělání o pražskou AVU ( ve speciálce Maxe Pirnera ), kde si nalezne dalšího životního přítele a spolužáka, malíře Karla Holana. Díky Holanovi máme dnes alespoň o Fischerovi několik málo vzpomínek, které zaznamenal Arno Pařík ve svém objevném článku „Zapomenutý malíř Arthur Fischer“. V něm popisuje poslední roky malířova života, v kterých se rozhodl převzít vedení rodinné textilky ve východočeském Jičíně na progresivní art decový design. Ta mu ale byla ovšem nacisty záhy arizovaná, a po roce nucených prací v Sobotce, byl se svou rodinou deportován nejprve do terezínského ghetta, a následně do koncentračního tábora v Osvětimi. Z mimořádně vzácných ukázek jeho malby si dnes můžeme kusým způsobem poskládat jak Artur Fischer maloval. Soustředil se převážně na krajinomalbu, kdy stromořadí byla redukována stejně jako u oblíbeného profesora Eggera-Lienze. Někdy docházelo i k tomu, že krajiny vypadaly biblicky neoklasicistně, čemuž napomáhala jejich monochromita. Leckdy byl dojem podobný jako z některých „prázdných“ maleb Otakara Kubína. O to vzácnější jsou Fischerovy obrazy dějovější a barevnější, což je příklad zde uvedené olejomalby.