Olej na plátně, 65,5 x 54,5 cm, rámováno, zezadu č. 4848, zezadu opatřeno razítkem Douanes Francaises.

Provenience:

Gustave Tempelaere, Paris

Georges Bernheim

Hotel Drouot, Paříž dne 12. dubna 1954 (pol. č. 96 – vyobrazeno).

Marlborough Fine Art, Londýn

Christie´s Londýn a New York

Vystaveno:

Pařížský Salon 1896.

Marlborough Fine Art, Londýn, 1954.

Metamorphoses – Proměny ženy ve výtvarném umění, Galerie S.V.U. Mánes – Diamant, 2013.

Publikováno:

Marlborough – French Masters of the XIX. and XX. Centuries , London 1954, pol. č. 27.

A.Julien, Fantin - Latour, Paris 1909, str. 209.

Mme Fantin - Latour, H. Fantin - Latour, 1911, str. 204, č. 1910.

Metamorphoses – Proměny ženy ve výtvarném umění, S.V. U. Mánes, Karlštejnská a.s., 2013, str. 331.

La toilette náleží k pozoruhodné části tvorby Henriho Fantina-Latoura, v níž se intimní figurální námět setkává s jeho hlubokým zájmem o psychologii, tlumenou barevnost a téměř snovou atmosféru. Výjev odehrávající se v interiéru je vystavěn kolem mladé ženy v bílém oděvu, jejíž soustředěné gesto doprovází další ženská postava při úpravě vlasů. V pravé části kompozice se objevuje figura u stolku a v pozadí postava odhrnující závěs, za nímž do místnosti proniká světlo. Z intimního okamžiku osobní toalety tak vzniká mnohovrstevnatá scéna, která balancuje mezi žánrovým výjevem, psychologickou studií a obrazem ženského soukromí. Fantin-Latour pracuje velmi citlivě s rozdílnou mírou osvětlení. Většina prostoru je ponořena do hnědých, okrových a temně červených tónů, z nichž vystupuje zejména světlý oděv sedící ženy. Ten se stává hlavním světelným polem obrazu a přirozeně k sobě přitahuje pozornost. Proti němu stojí výrazná červená drapérie sedadla, zatímco modrozelený tón šatů stojící ženy vytváří další jemný barevný akcent. Barevnost je přitom zdrženlivá a harmonická, založená spíše na vzájemném prostupování tónů než na ostrých kontrastech. Výjimečná je práce s prostorem a gestem. Jednotlivé figury nejsou izolované, ale propojuje je soustava pohledů, pohybů a světelných vztahů. Sedící žena se obrací do svého nitra, žena za ní se soustředí na její vlasy, zatímco postava u stolku vytváří protiváhu celé scéně. Silueta u závěsu pak otevírá obraz směrem k vnějšímu světu a přivádí do jinak uzavřeného interiéru světlo. Tato promyšlená dramaturgie dodává výjevu téměř divadelní charakter, aniž by ztratil svou komornost a intimitu. Právě druhá polovina Fantin-Latourovy kariéry přináší vedle jeho proslulých portrétů a květinových zátiší také figurální kompozice, v nichž se stále výrazněji prosazuje lyrická a imaginativní poloha. La toilette dobře ukazuje tuto schopnost proměnit každodenní motiv v obraz s jemnou psychologickou hloubkou. Realisticky založené pozorování zde ustupuje atmosféře a vnitřnímu prožitku, přičemž měkký malířský rukopis některé kontury téměř rozpouští ve světle a stínu. Mimořádný význam díla potvrzuje již jeho raná výstavní historie. Obraz byl prezentován na Pařížském salonu roku 1896, tedy ještě za autorova života, a následně byl opakovaně publikován v základní literatuře věnované Fantin-Latourovu dílu. Uveden je v publikaci A. Juliena Fantin-Latour z roku 1909 i v soupisu Mme Fantin-Latour, H. Fantin-Latour z roku 1911.