Olej na plátně, 54,5 x 45 cm, rámováno, datace 1942, signováno dole uprostřed Raoul Dufy 1942, dole uprostřed opatřeno přípisem s určením.
Francouzský malíř, ilustrátor a dekoratér, studoval na École des Beaux-Arts. Po setkání s Matissem opustil svůj raný impresionistický styl a kolem roku 1905 se přiklonil ke spontánnějšímu výrazu fauvismu. Když autorovi bylo osmnáct let, začal navštěvovat večerní kurzy výtvarné výchovy na Le Havre École des Beaux-Arts (městská umělecká škola). Výuku vedl Charles Lhuillier, který byl o čtyřicet let dříve žákem francouzského portrétisty Ingrese. Zde se Dufy seznámil s Raimondem Lecourtem a Othonem Frieszem, s nimiž později sdílel ateliér na Montmartru. Dílo Henriho Matisse Luxe, Calme et Volupté, které Dufy viděl na Salonu nezávislých v roce 1905, bylo pro mladého umělce zjevením a nasměrovalo jeho zájem k fauvismu. Les Fauves kladli ve svých dílech důraz na jasnou barevnost a odvážné kontury. Dufyho malba odrážela tuto estetiku přibližně do roku 1909, kdy ho kontakt s dílem Paula Cézanna přivedl k poněkud jemnější technice. Avšak teprve v roce 1920, poté co krátce koketoval s dalším stylem, kubismem, si Dufy vytvořil vlastní osobitý přístup. Ten zahrnoval skeletové struktury, uspořádané s předsunutou perspektivou, a používání tenkých barevných skvrn nanášených rychle, způsobem, který se začal označovat jako stenografický.