087 | UTONULÁ

    ŠTYRSKÝ Jindřich (1899 Čermná u Kyšperka - 1942 Praha)

    Olej na plátně, 60 x 73 cm, rámováno, datace 1927, signováno vpravo dole Styrsky 1927.
    Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.
    Provenience:
    Původně z majetku prvorepublikového ředitele Městské knihovny v Praze dr. Jana Thona.
    Vystaveno:
    Štyrský a Toyen, Galerie Vavin, 28 rue Vavin, Paříž, od 30. 12. 1927 - 12. 1. 1928, č. k. 5, Une noyée);
    Štyrský a Toyen, Aventinská mansarda, 2. 6. - 15. 6. 1928, č. k. 13;
    Poezie 1932, S.V.U. Mánes, 27. 10. – 27. 11. 1932, č. k. 99;
    Jindřich Štyrský (posmrtná retrospektiva), S.V.U. Mánes, 4. - 25. 4. 1946, č. k. 109,
    Štyrský a Toyen, Moravská galerie, Brno, listopad - prosinec, 1966,
    Štyrský a Toyen, Mánes, Praha, leden 1967, č. k. 32;
    Odvážné srdce píše vzletným štětcem, Galerie Zdeněk Sklenář, 27. 1. – 2. 3. 2013;
    Artificielismus, Východočeská galerie, Pardubice, Galerie umění Karlovy vary, Středočeská galerie v Praze, 1992-1993, str. 14, č. k. 24 (poprvé barevně);
    Jindřich Štyrský, Dům U kamenného zvonu, 30.c5.- 9. 9. 2007, č. k. 84.
    Publikováno:
    Karel Teige, ReDu, č. 3, prosinec 1927, s. 120;
    Vítězslav Nezval a Karel Teige, Štyrský a Toyen, nakl. F. Borový, Praha 1938, obr. 17;
    Poetismus (ed. Květoslav Chvatík a Zdeněk Pešat), Odeon 1967, str. 272;
    Lenka Bydžovská, Karel Srp, Argo, 2008, str. 117, obr. 118.
    Komentář PhDr. Karla Srpa:
    Máme před sebou vrcholné dílo z artificielistického období Jindřicha Štyrského, které autor namaloval během svého několikaletého pobytu v Paříži. V letech 1926 a 1927 přišli Štyrský a Toyen s velmi osobitým uměleckým směrem, který se především omezoval jen na jejich vlastní tvorbu, obdobným Teigeho poetismu. Vyznačoval se silnou lyričností, ztotožněním básníka a malíře, experimentací s formou a nejrůznějšími technikami. Obraz Utonulá vykazuje všechny rysy artificielismu, pohybujícího se na hraně abstraktních přístupů, avšak nezříkajícího se konkrétních motivů. Velmi delikátně odstíněné, jemné barvy, které se vyznačují autorovými přechody splývavého a pastózního rukopisu, podtrhuje plošné, organické tvarosloví, ve kterém jako by nebylo možné najít žádný pevný úhel, vše je vláčné, vzájemně se proniká a prostupuje. Štyrský se rád ve svých představách pohyboval „pod vodou“, dokonce neváhal znázornit artificielistickým pojetím vyhraněně existenciální motiv, jenž byl před rokem 1914 blízký Josefu Čapkovi a ještě dříve mnoha symbolistickým básníkům (viz slavný námět Neznámé ze Seiny z konce osmdesátých let 19. století). Náznaky lidského těla však nejsou z obrazu téměř patrné a Štyrský se zřekl jakýchkoli konkrétních narážek. Člověk se stal součástí kosmu, přírodního dění. Obraz je mimořádně zrakově přitažlivým dílem, jímž pronikají zjevnější či skrytější křivky. Štyrský se pohyboval v nehmotné oblasti jungiánského nevědomí, která neměla ještě žádné pevné formy. Z práce je patrné, jak zvolna zpřesňoval svou vizi, jak od nejasných, splývavých přechodů se postupně dobíral k přesnějším a pevnějším tvarům, jak dokázal vyjádřit plynutí času, postupnou proměnu matérie.
    O jak klíčové dílo jde, ukazuje seznam jeho výstav. Bylo přítomné již na důležité výstavě Štyrského a Toyen u Maxe Bergera (Galerie Vavin, 28 rue Vavin, Paříž) od 30. 12. 1927-12. 1. 1928 (č. k. 5, Une noyée), k níž předmluvu napsal Philippe Soupault, následně bylo vystavené v Aventinské mansardě na výstavě Štyrského a Toyen (2. června - 15. července 1928, č. k. 13), kde již neslo informaci, že je v držení „soukromého majitele“, jímž byl od počátku ředitel Městské knihovny v Praze dr. Jan Thon, aby bylo zařazeno i na důležitou výstavu Poezie 1932 (budova SVU Mánes, 27. 10. – 27. 11. 1932, č. k. 99), na níž měl Štyrský malou retrospektivu svého předcházejícího díla. Následně již bylo zařazené na posmrtné autorovy retrospektivy: Jindřich Štyrský (budova SVU Mánes, 4. - 25. 4. 1946, č. k. 109), výstava Štyrského a Toyen (Moravská galerie, Brno, listopad - prosinec, 1966, Mánes, Praha, leden 1967, č. k. 32 (zde byl obraz černobíle reprodukován v katalogu)), Jindřich Štyrský (Dům U kamenného zvonu, 30.5.- 9. 9. 2007, č. k. 84).
    Obraz byl reprodukován v Teigově ReDu (č. 3, prosinec 1927, s. 120); v monografii Štyrského a Toyen od Vítězslava Nezvala a Karla Teiga (nakl. F. Borový, Praha 1938, obr. 17), v antologii Poetismus (ed. Květoslav Chvatík a Zdeněk Pešat), Odeon 1967, repr. s. 272. Zřejmě poprvé byl barevně reprodukován v katalogu výstavy Artificielismus (Východočeská galerie, Pardubice, Galerie umění Karlovy vary, Středočeská galerie v Praze, 1992-1993, s. 14), kde byl rovněž uveden v soupise exponátů (č. k. 24), avšak nebyl nakonec majiteli na tuto výstavu zapůjčen. Byl reprodukován v monografii Jindřicha Štyrského od Lenky Bydžovské a Karla Srpa (Argo, 2008, obr. 118, s. 117).
    Obraz má mimořádné umělecké hodnoty. Může být součástí jakékoli sbírky evropského malířství minulého století.
    Slavný český malíř, fotograf, grafik, výtvarník, básník, představitel surrealismu a teoretik. Vystudoval pražskou AVU. Byl velmi aktivní v uměleckém světě, od roku 1923 byl členem Devětsilu, od roku 1933 členem Spolku výtvarných umělců Mánes (1932-1942). V letech 1925-28 žil spolu s Toyen v Paříži, kde svou v podstatě minimalistickou tvorbu nazvali v roce 1926 artificialismem. Seznámili se v roce 1922 a jako umělecká dvojice úzce spolupracovali. Po návratu do Prahy byl šéfem výpravy Osvobozeného divadla. Roku 1934 se, spolu s Toyen, Jindřichem Heislerem a Karlem Teigem, stal spoluzakladatelem Skupiny surrealistů v ČSR v Praze. V ní aktivně působili pouze tři výtvarníci, kromě Štyrského ještě Toyen a Vincenc Makovský. Pražští surrealisté udržovali úzké kontakty se skupinou A. Bretona, jenž dokonce v roce 1935 přijel do Československa společně s P. Éluardem a uspořádal pro pražské surrealisty přednášku. Od tohoto okamžiku oba tito francouzští géniové začali zařazovat Štyrského díla na mezinárodní výstavy surrealismu. V roce 1935 těžce onemocněl. Zabýval se též fotografií, kolážemi, malířstvím, grafikou, knižní ilustrací, poezií, scénografií. Začínal jako kubistický malíř s lyrickým zaměřením, ale brzy přešel k imaginativní tvorbě s výrazným prvkem erotična. Od pobytu v Paříži s Toyen jeho tvorba směřovala k surrealismu. Hlavním zdrojem jeho inspirace se staly sny a jejich prožitek, které pak zpodobnil ve slavném cyklu Kořeny, pro který nalezl P. Wittlich inspirační zdroj v obrazech geniálního J. Mánesa. Kořeny komentoval V. Nezval těmito výstižnými slovy: Nikde se neprozradila účast iluze na vznik nadreality nápadnějším způsobem, jak je tomu v cyklu obrazů Štyrského, jež nesou název Kořeny. Právě obrazy z tohoto cyklu si získaly velkou proslulost, jeden z nich visel v pracovně A. Bretona, ale také na mezinárodních výstavách v Londýně a v Paříži. NG v Praze má z tohoto cyklu ve sbírkách dva obrazy a další jsou v Karlových Varech a Plzni. J. Štyrský patřil k jedněm z prvních evropských umělců, kteří se zabývali barevnou koláží.
    Autor viz T 2/570, V 4/385, TB 32/265, B 10/1, NEČVU 2/847.

    • dosažená cena: 19 600 000 CZK