Akvarel a tužka na papíře, 20,2 x 17,5 cm, rámováno, pod sklem, datace 1922 – 1925, signováno vlevo dole Kupka.

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.

Opatřeno potvrzením pravosti od Pierra Brullé.

Opatřeno potvrzením pravosti od Benoit Sapiro,

Provenience:

Madame Andrée Martinel-Kupka, Paris (do roku 1974).

Charles Regamey, Zurich.

Galerie Le Minotaure, Paris.

Studie k dílu Příběh o pestících a tyčinkách souvisí s jedním z nejpozoruhodnějších okruhů Kupkovy tvorby dvacátých let, kdy se jeho pozornost stále výrazněji obracela k přírodním procesům, biologickému růstu a hledání výtvarného řádu ukrytého za viditelnou skutečností. Rostlinný svět zde pro něj není předmětem popisu, ale zdrojem tvarů, rytmů a pohybů, které mohou být převedeny do autonomního obrazového jazyka. Kompozice je založena na dynamicky se větvící organické struktuře, která může připomínat zvětšený detail květu, buněčnou strukturu či anatomii rostliny. Kupka však konkrétní předobraz záměrně rozpouští. Důležitější, než botanická přesnost je samotný princip růstu, rozpínání a proměny. Jednotlivé formy se vrství, rozbíhají a znovu spojují, jako by před divákem probíhal proces vzniku živého organismu. Akvarel umožňuje autorovi pracovat s mimořádnou lehkostí a průsvitností. Žluté, oranžové, růžové, modré a fialové tóny se vzájemně prolínají a vytvářejí dojem pulzující, neustále se proměňující hmoty. Tužková kresba místy drží základní konstrukci kompozice, zatímco barva ji rozehrává do volnějšího a téměř tekutého pohybu. Datace do let 1922 až 1925 je pro tuto práci zásadní. Právě v tomto období Kupka intenzivně rozvíjí organicky orientovanou abstrakci a soustředí se na vztah mezi mikroskopickým a kosmickým, mezi strukturou živé hmoty a univerzálním rytmem. Příběh o pestících a tyčinkách patří k nejvýraznějším příkladům tohoto uvažování a tato studie dovoluje nahlédnout přímo do procesu, v němž se přírodní motiv postupně proměňuje v abstraktní kompozici. Velkou kvalitou listu je právě jeho otevřenost a bezprostřednost. Na rozdíl od definitivního obrazu zde zůstává patrný samotný proces hledání. Formy ještě nejsou uzavřené, ale vznikají před očima diváka, větví se a zkoušejí své vzájemné vztahy. Právě tím získává studie zvláštní živost a zároveň cennou dokumentární hodnotu v rámci Kupkova vývoje. Význam díla dále posiluje jeho mimořádná provenience. Práce pocházela ze sbírky Madame Andrée Martinel-Kupka v Paříži, kde se nacházela do roku 1974, následně prošla sbírkou Charlese Regameye v Curychu a poté pařížskou Galerie Le Minotaure. Tato cesta pevně propojuje dílo s bezprostředním okruhem Kupkovy pozůstalosti i s významným evropským obchodem s moderním uměním.