V obraze Břízy se Ota Bubeníček soustřeďuje na jeden z nejvděčnějších motivů české krajiny, který mu umožnil rozvinout cit pro rytmus, světlo i barevnou stavbu obrazu. Štíhlé kmeny bříz vytvářejí výraznou vertikální osnovu celé kompozice a zároveň otevírají pohled do hloubky lesního prostoru. Jejich světlé plochy vystupují z temnější zeleně porostu a stávají se přirozeným světelným akcentem celého plátna. Datace okolo roku 1905 řadí dílo do raného období autorovy tvorby, kdy se Bubeníčkův krajinářský projev formoval v návaznosti na tradici české krajinomalby přelomu 19. a 20. století. Již zde je však patrná snaha překročit čistě popisné zachycení přírody a soustředit se více na atmosféru, barevný účinek a bezprostřednost malířského dojmu. Les není pojat jako uzavřený, statický prostor, ale jako živé prostředí, v němž světlo prostupuje mezi kmeny, rozbíjí plochy zeleně a proměňuje charakter jednotlivých partií. Bubeníček pracuje s uvolněným rukopisem a bohatě odstupňovanou škálou zelených, modravých, okrových a hnědých tónů. V popředí se malba více otevírá a rozehrává v drobných barevných dotecích, zatímco hlubší partie lesa zůstávají sevřenější a temnější. Tento kontrast podporuje prostorovou hloubku a zároveň dodává obrazu vnitřní rytmus. Velký formát plátna umocňuje monumentálnost vertikál a dává jinak intimnímu lesnímu motivu reprezentativní charakter. Břízy tak dobře ukazují okamžik, kdy se v Bubeníčkově tvorbě ještě ozývá pevná krajinářská tradice, ale současně se již prosazuje osobitější práce s barvou a světlem, která bude pro jeho další vývoj stále důležitější.