Olej na plátně adjustovaném na kartonu, 17 x 22,5 cm, rámováno, datace 1932, zezadu opatřeno přípisem s určením.
Slunce nad obilím představuje ranou ukázku autorovy malířské tvorby, v níž se již začínají objevovat rysy jeho osobité poetiky. František Hudeček, pozdější člen Skupiny 42, je zde ještě na počátku své umělecké dráhy, kdy se inspiroval modernistickými podněty a hledal vlastní vizuální jazyk. Na malé ploše rozehrává jednoduchý, avšak silně expresivní motiv. Kompozice je postavena na výrazné barevnosti a rytmu krátkých, pastózních tahů štětce, které připomínají mozaiku světelných odlesků. Žluté a oranžové tóny, prokládané bělobou, vytvářejí iluzi oslnivého letního žáru, zatímco červený kotouč slunce se stává středobodem obrazu a zdrojem celé kompoziční energie. Hudečkova práce s barvou zde ještě nevykazuje pozdější civilistní střízlivost, ale naopak srší vitalitou a spontánností. Tento obraz lze proto vnímat jako lyrickou oslavu přírody, záznam prchavého okamžiku a zářivé hry světla. Současně však dílo naznačuje autorovu cestu k moderní syntéze tvaru a barvy, která jej později přivedla k městským motivům a k jedné z nejzajímavějších výtvarných poetik českého poválečného umění. Slunce nad obilím tak představuje cenný doklad Hudečkových uměleckých počátků. Obraz, v němž se snoubí mladistvá energie s citlivostí k základním přírodním motivům, jež v jeho díle sehrály klíčovou roli.