Olej na překližce, 74 x 60 cm, rámováno, datace 1943, signováno vlevo dole K Černý 43.

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Rey Michalové, Ph.D.

Publikováno:

Vojtěch Lahoda, Karel Černý 1910 – 1960, Barva a existence, Soupis malířského díla, Praha, 2003, s. 99 a s. 183 (č. soupisu 100).

Dílo Kytice Karla Černého představuje charakteristický příklad jeho malířského rukopisu, který čerpá z primitivistického výrazového rejstříku, ale zároveň vykazuje hluboký smysl pro barevnost a kompozici. Černý zde opětovně potvrzuje svou schopnost transformovat tradiční žánr květinového zátiší v osobitý vizuální jazyk, který osciluje mezi naivním pojetím a sofistikovanou stylizací. V kontextu Černého tvorby se toto dílo řadí k jeho klíčovým pracím ze 40. let 20. století, kdy se jeho expresivní styl plně rozvinul. Květinová kompozice je zde vyjádřena robustními tahy štětce, sytými barvami a zdánlivou nesouměrností tvarů, která však ve výsledku působí harmonicky. Charakteristická modrá tonalita pozadí podtrhuje plastickou modelaci květin a dodává celku silný emocionální náboj. Karel Černý patří mezi významné české malíře generace, která se formovala ve 30. a 40. letech 20. století, ačkoliv jeho práce nelze snadno zařadit do žádného konkrétního proudu. Jeho dílo se pohybuje mezi civilistním realismem, primitivismem a expresionismem, čímž se odlišuje od svých souputníků, jakými byli například František Hudeček či František Gross. Oproti nim se však více věnoval tradičním námětům, jako zátiším, krajinám a figurálním kompozicím, avšak s výjimečně individuálním přístupem. Sběratelé i historici umění oceňují autorův unikátní malířský styl, schopnost zachytit magičnost každodenních předmětů a silnou expresivitu. Kytice je nejen esteticky působivým obrazem, ale i významným dokladem vývoje české moderní malby v období druhé světové války, kdy umělci čelili dramatickým historickým okolnostem.