Olej na plátně, 92 x 65 cm, rámováno, signováno vlevo dole herbin.

Provenience:

Galerie L´Effort Moderne [Léonce Rosenberg], Paříž;

Kunstzaal van Lier, Utrecht; soukromá sbírka ze Švýcarska získáno v 90. letech 20 stol.;

Publikováno:

G. Claisse, Herbin, katalog raisonné de l´œuvre peint, Paříž, 1993, č. 221, ilustrace na str. 316.

Obraz Váza s květinami představuje pozoruhodnou syntézu tvarové stylizace a barevné konstrukce, typickou pro přechodné období tvorby francouzského malíře Augusta Herbina, kdy se autor pohyboval mezi pozdním fauvismem a analytickým kubismem. Auguste Herbin, jeden z klíčových představitelů francouzské avantgardy první poloviny 20. století, byl umělcem, který dokázal skloubit smyslovost barvy s přísnou výstavbou geometrické kompozice. Kompozici obrazu tvoří centrálně umístěná váza s bohatou kyticí, jejíž objem Herbin buduje prostřednictvím plošných segmentů a kontrastních barevných zón. Květiny jsou redukovány na základní tvarové znaky, čímž se ztrácí jejich naturalistická podoba a stávají se součástí rytmicky organizovaného systému tvarů. Malíř zde vědomě potlačuje prostorovou hloubku a modelaci světlem, aby dosáhl rovnováhy mezi barvou a linií. Barevnost díla je postavena na napětí mezi chladnými tóny modré a zelené a teplými akcenty červené, žluté a okrové. Herbin zde uplatňuje princip komplementárních kontrastů, které dodávají ploše výraznou vnitřní dynamiku. Zatímco pozadí je rozvrženo do pravoúhlých, geometricky přesně definovaných polí, kytice v popředí působí jako organický, pulzující celek. Vytváří zde kontrast, který podtrhuje autorovu snahu o propojení živé přírody s řádem abstraktní struktury. Váza s květinami tak představuje klíčový mezník v Herbinově tvorbě a ukazuje jeho odklon od tradičního figurativního zobrazení směrem k čisté, konstruktivní malbě. Právě v těchto letech Herbin rozvíjí principy, které později vyústí ve vytvoření jeho „abecedy tvarů a barev“, tedy systému vizuálních znaků, kde každý geometrický útvar a každá barva nesou přesně definovaný význam. Tento obraz lze proto chápat nejen jako esteticky působivou kompozici, ale i jako experimentální krok k abstraktnímu jazyku, který Herbin formuloval v následujících desetiletích.