Olej na kartonu, 31,5 x 48 cm, rámováno, datace - 1906 - 1907, signováno vpravo dole ANT. PROCHÁZKA.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.
Z posudku PhDr. Karla Srpa:
Malířské počátky Antonína Procházky lze označit jako divoké. Uskutečnil několik výrazných obrazů s erotickými náměty, které byly natolik odvážné, že některé z nich zůstaly i za jeho života nevystavené. Důležitou se pro něj stala podzimní dlouhá výprava, kterou uskutečnil společně s Emilem Fillou a Bedřichem Feiglem do Německa, Nizozemí, Francie a Itálie, během níž se seznámil nejen se současným uměním, ale zejména s bohatými uměleckými sbírkami. Uskutečnil několik osobitých kopií obrazů, které viděl na vlastní oči (např. Vincent van Gogh Milosrdný Samaritán), ale i obrazů, které znal pouze z reprodukcí (např. Rembrandt van Rijn Danae). Procházkův raný přístup ovládá velký zájem o převedení starších kompozičních přístupů do nového, soudobého pojetí. Patří mezi ně i obraz, který se dnes vyskytuje pod názvem Ležící akt, jenž mu byl dán dodatečně, ve kterém se autor vyrovnává s renesančními podněty velmi dramatickou soudobou malbou. Na diagonální kompozici, rozvíjející motiv muže sedícího vlevo v temných šatech, který pozoruje (u Tiziana hrál ještě na varhany) nahou ženu, jejímž tělem je uchvácen, navazuje i na způsob pohledu na obraz, jenž by měl probíhat z levého spodního rohu. Žena, jejíž tělo vyjevuje modrá drapérie, jako by se zrodila z vln, na rozdíl od muže, znázorněného z profilu, se dívá přímo na diváka, její tvář je zarudlá a vystrašená, jako by se obávala možného násilí. Smyslově otevřená scéna, odehrávající se v uzavřeném budoáru, členěném červenou drapérií, si nezadala s ranými expresivními, sexuálně exaltovanými vizemi Paul Cézanna. Je převrácenou do současnosti převedenou moderní variací na odvěké téma Fauna a Venuše, jímž se později zabýval i Pablo Picasso. Procházka emotivně využil kontrastu ostře červené a modré, vyskytujícího se u jeho Danae (1906) a Milenců (1906), mezi nějž zasadil nahé ženské a mužské tělo. Způsob, jak pojmul posuzovaný obraz, je však ještě radikálnější, byl zcela otevřený v rozvinutí vztahu mezi mužem a ženou v pozdním období silně doznívajícího realismu. Tvář ženy se mění v masku, její hlava se pod přívalem modré odděluje od těla, stává se na něm nezávislou, jako by již patřila jinému světu, na rozdíl od mužské postavy, jejíž profil tone ve tmě. Máme před sebou obraz, který by svou rasancí mohl být ozdobou každé sbírky evropského malířství. Ohledně datace, obraz vznikl nejspíše po návratu Procházky z cest po Evropě, takže jej lze klást na konce roku 1906 a počátek roku 1907, před prvé vystoupení Osmy. Dokládá, že si Procházka k expresionismu nalezl svoji vlastní cestu, nezávislou na německých vzorech.