Olej na plátně, rentoilováno, 70 x 90 cm, rámováno, datace 1931, signováno vpravo dole Jan Bauch 31., zezadu opatřeno výstavními štítky s určením a štítkem Národní galerie č. VO 250.

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Rey Michalové, Ph.D.

Provenience:

Restituce z Národní galerie v Praze.

Vystaveno:

Jan Bauch: Výber z diela z rokov 1928 - 1983 k 85. narodeninám, Slovenská národná galéria, Vajanského nábrežie, prosinec 1983 – leden 1984.

Publikováno:

Rea Michalová, Petr Kováč, Jan Bauch, Galerie Art Praha, 2012, s. 88.

Významný český malíř, grafik a sochař mezinárodního věhlasu, Jan Bauch, inspiroval svým dílem několik generací výtvarníků. Pocházel z rodiny pražského řezbáře a pozlacovače, u kterého se v mládí vyučil řemeslu. Právě školení v otcově řezbářské dílně zapříčinilo Bauchovu celoživotní tvůrčí lásku nejen k malířství, ale také k sochařství, ke kterému se stále vracel. Byl totiž toho přesvědčení, že skutečné umění je neodlučitelné s poctivou rukodělnou prací. Mezi lety 1914 - 16 pak navštěvoval UPŠ u prof. E. Dítěte. V Uhrách a v Rumunsku zažil boje první světové války a své dojmy promítl do linie tvorby s válečnou tematikou. V r. 1919 začal studovat u V. H. Brunnera na UPŠ a o rok později přestoupil na AVU v Praze do grafické speciálky k M. Švabinskému, kde však neměl uspokojivý pocit z tvorby a po roztržce ze školy odešel společně s několika svými kolegy a kamarády. Bauchův umělecký odkaz je nesmírně pestrý a vykazuje unikátní syntézu výtvarného projevu, neboť umělec byl činný bezmála sedmdesát let. I když v popředí jeho zájmu bylo především malířství a sochařství, zabýval se rovněž grafickou tvorbou, knižní ilustrací, návrhy na vitráže a tapiserie. Zajímala jej také scénografie, a kromě úvah do novin a časopisů, úvodů do několika katalogů napsal dvě knihy: Barvy století (1963) a Čím jsem žil (1980). Východiskem Bauchovy tvorby byl poetismus 20. let, s jehož generací sdílel i další proměny, ať už to byl neoklasicismus, braquovský monumentální kubismus a posléze i surrealismus. Na konci 30. let však u něj dochází k radikálnímu zvratu, při němž vystoupí dramatické složky příběhu a zdůrazní se expresívní úloha barvy. Ve čtyřicátých letech se v jeho díle opět objevují četné válečné motivy a obrazy městské krajiny. V padesátých letech pokračuje v městské tematice, včetně velkých panoramat rodného města, začíná s ilustracemi a gobelíny, objevují se první obrazy z budoucího volného souboru na téma cirků a artistů. Barevná hmota se stává prostředkem výstavby obrazu. V šedesátých a sedmdesátých letech je hlavním tématem jeho tvorby odysseovský cyklus. Je expresivním koloristou a věčným experimentátorem, přičemž základním stavebním prvkem jeho obrazů je samotná barevná pasta ve vší své plastičnosti. Oproti tomu nabízený obraz „Přístav” je ukázkou z řady Bauchových obrazů blankytných, imaginativních krajin z počátku třicátých let. Svým projevem spadá do umělcova poetistického období, které datujeme právě mezi roky 1930-32. Umělec se v této době oprošťuje od reálné předmětnosti a přesouvá se do světa básnické fantazie plného představ a vizuálních počitků. Pojetí tématu krajiny se pro Baucha stává snovým zážitkem propojujícím zdánlivě nespojitelné komponenty. Tímto propojením náhodných objektů a spolu s nimi i významových rovin v nový spojující celek jednoho obrazu je tvorba Jana Baucha blízce příbuzná dílům předních českých umělců této doby, mj. Jana Štyrského či Marie Čermínové (Toyen). Zmíněný poetismus se v Bauchově tvorbě třicátých let, stejně tak jako v obraze „Přístav”, projevuje právě abstrahováním krajinného motivu, dále pak charakteristickou barevností, která je často předním nositelem výrazu. Použití chladných jemných pastelových barev nadále prosvětlovaných bělobou je pro umělce v této etapě klíčové, neboť celé kompozici dodává kýžený fantaskní ráz a odhmotňuje ji.