Olej na plátně, 90 x 70 cm, rámováno, datace 1979, signováno zezadu Slavík 79.
Dílo autora se dělí na dvě vedle sebe jdoucí a často provázané linie, přístupy, a to barevnost a figuru. V předkládaném díle se tyto dvě složky protínají a vytvářejí za pomocí kontur nánosů pastózní barvy neurčitý obrys postavy. Ta je tvořena odstíny žlutě, zakončené bělostnou hlavou. Pozice postavy, její poloha souvisí se zobrazením postav v tvorbě autora let sedmdesátých. Barevnost obrazu je přímo elektrizující a je vidět, že si Slavík přímo vyhrál s nanášením barvy, s její modelací, ač to není na první pohled zřetelné. Námět díla lze jen odhadovat, ale barevná podobnost, přístup a v neposlední řadě datace roku 1979 napovídá jeho provázání s obrazem Sedící provazochodec z roku 77. Tyto znaky napovídají, že nabízené dílo úzce souvisí s autorovým příklonem k plnosti barev ke konci let sedmdesátých. Téma těla, které autor stejně tak, jako jiní jeho vrstevníci znovu objevoval, je jakousi poslední opěrnou složkou v pohlcující bezmeznosti barvy. Nejlépe však vystihne podstatu obrazu komentář samotného autora: „…Barva bude mít nejhlavnější úlohu – být vším – prostorem, figurou a jejím leskem – barvou samotnou…“. Předložené dílo je výtečným reprezentativním dílem autorovy tvorby konce sedmdesátých let a podává publiku možnost nahlédnout do tohoto období ve své surovosti použití barev, svým přístupem k figuře a v neposlední řadě uhrančivou barevností.