Federico Díaz pracuje s napětím mezi řádem a nahodilostí, kdy jednotlivé prvky vytvářejí zdánlivě živou strukturu, která působí jako přírodní útvar i jako výsledek algoritmického procesu. Dílo tak stojí na pomezí designu, sochy a experimentu, typicky pro autorovu tvorbu propojující umění, vědu a technologii.