Nástěnná plastika Karla Malicha náleží k jeho charakteristickým prostorovým realizacím, v nichž autor překračuje tradiční hranice mezi kresbou a sochařstvím. Linie, vedená v prostoru pomocí kovového drátu, zde přestává být pouhým nositelem obrysu a proměňuje se v autonomní prvek, jenž aktivně utváří okolní prostor. Malich pracuje s principem plynulého, téměř meditativního rytmu. Křivky se rozvíjejí v souvislých smyčkách a eliptických drahách, které působí lehce a přirozeně, jako by vznikaly spontánním pohybem. Přesto je kompozice pečlivě vyvážená, a to kdy se jednotlivé linie vzájemně doplňují a vytvářejí harmonický celek, jenž se odehrává nejen na ploše stěny, ale především v prostoru před ní. Charakteristická je i práce se světlem, které vytváří jemné stíny nejen na subtilních drátech, ale i samotná jejich stínící hmota vytváří další rozměr a tím dílo dále rozvíjí. Plastika tak získává proměnlivý charakter, reagující na úhel pohledu i světelné podmínky, a vstupuje do dialogu s okolím. V kontextu autorovy tvorby lze tuto realizaci chápat jako zhmotnění jeho dlouhodobého zájmu o energii, pohyb a neviditelné struktury prostoru. Dílo působí mimořádně subtilně, avšak současně koncentruje intenzivní vnitřní dynamiku, jenž je pro Malichovu tvorbu určující.