Olej na lepence, 37 x 45 cm, rámováno, signováno vlevo dole Orlik.

Vystaveno:

Vojtěch Lahoda, Marie Rakušanová, Karel Srp, Petr Wittlich, Křičte ústa! - předpoklady expresionismu, Praha, 2007.

Obraz Svítání v Alpách představuje Emila Orlika, jako znamenitého koloristu a pozorovatele krajiny, jehož tvorba se pohybuje na pomezí realismu, impresionismu a symbolistní citlivosti. V této scéně zachytil Orlik kouzlo ranního světla zalévajícího alpské svahy, přičemž krajina není jen topograficky věrná, ale především plná atmosféry a jemného světelného napětí. Orlik patřil k nejvzdělanějším a nejkosmopolitnějším českým umělcům své generace. Studoval ve Vídni a Mnichově, cestoval po celé Evropě i po Japonsku, kde načerpal hlubokou inspiraci z tamního umění dřevořezu a estetiky prázdna. Jeho díla jsou dokladem spojení západního a východního výtvarného světa, a i když byl znám především jako grafik a portrétista, mj. vytvářel portréty významných osobností své doby, krajinomalbě se věnoval s tichou oddaností. Svítání v Alpách spadá do části jeho tvorby, která se věnuje cestovatelským reáliím – Orlik byl vášnivým pozorovatelem místních zvyků, oděvů, lidí i krajiny. Jeho krajiny nejsou chladně popisné, ale vždy prostoupené osobním prožitkem, často až meditativním. Kolorismus obrazu, přechody mezi studenými a teplými tóny, pečlivě odstupňované modelace stínů a světla, svědčí o jeho mimořádném malířském citu a schopnosti zachytit atmosféru okamžiku. Orlikovo dílo můžeme zařadit k širšímu proudu secesí ovlivněné moderny, s přesahy k japonskému výtvarnému stylu a německé nové věcnosti, kterou spoluutvářel jako pedagog na berlínské akademii. Svítání v Alpách je tak nejen obrazem konkrétního horského svítání, ale i odrazem autorova vnitřního světa – klidného, kontemplativního a hluboce napojeného na krásu přírody.