Julius Mařák patří k nejvýznamnějším představitelům české krajinomalby 19. století. Ve své době sehrál zásadní roli nejen jako malíř, ale i jako pedagog, který zásadním způsobem ovlivnil několik generací českých výtvarníků. Jeho styl vycházel z romantické tradice a byl formován studiem na Akademii výtvarných umění ve Vídni, kde se pod vedením Antona Hittorfa a Franze Steinfelda utvrdil v zájmu o krajinářský žánr. Sedmdesátá léta 19. století představují jedno z klíčových období Mařákovy umělecké dráhy. Právě tehdy se naplno formuje jeho charakteristický rukopis. V první polovině let sedmdesátých navštívil Mařák Alpy, kde vznikla řada kreseb a studií lesních scenérií, podle kterých následně vznikaly olejové práce. Předložená malba, kde si Mařák vyhrál s jemnými tahy štětce v měkce sladěném zemitém koloritu s modrými akcenty, je zdařilým a znamenitým dokladem jeho precizní práce s námětem. Komornímu lesnímu zákoutí dominuje výrazná koruna, kterou Mařák vypracoval do nejmenších detailů.