Olej na plátně, 138 x 84 cm, rámováno, datace 1896, signováno vpravo dole Vlaho Bukovac Zagreb 1896.

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Romana Prahla.

Doposud se na trhu neobjevilo svým námětem i velikostí tak mimořádné dílo osobnosti, jenž se významně zapsala do dějin středoevropského malířství přelomu 19. a 20. století. Vlaho Bukovac se narodil nedaleko Dubrovníku a během svého života se stal jedním z nejvlivnějších chorvatských malířů s mezinárodním přesahem. Studoval na pařížské École des Beaux-Arts, kde si osvojil akademickou malbu, ale velmi brzy začal do svých děl vnášet živější barevnost, volnější tah a později i prvky impresionismu. Bukovac působil v řadě evropských měst, včetně Paříže, Záhřebu, Vídně a Prahy. Právě v Praze se v roce 1903 stal profesorem na Akademii výtvarných umění a ovlivnil celou generaci českých malířů. Nabízený obraz Ztroskotaný Ikaros vznikl v období, kdy se Vlaho Bukovac po intenzivním období sporů mezi chorvatskými umělci v Záhřebu uchýlil zpět do rodného Cavtatu. Právě tam, v klidu jižního Jadranu, navázal na své předchozí úspěchy a rozvinul jednu z nejzajímavějších fází své tvorby. V této době už měl Bukovac za sebou výraznou mezinárodní kariéru, kterou nastartoval v Paříži, a jeho díla se mezitím rozšířila do mnoha evropských sbírek, soukromých i veřejných. Představený obraz představuje variaci na téma „Ikarův pád“, kterému se Bukovac věnoval již o rok dříve, tehdy ještě v akademickém a popisném pojetí. V této novější verzi však dochází k výraznému posunu směrem k symbolismu a dekadentnímu výrazu. Malíř mistrně aranžoval noční scénu po západu slunce se ztroskotaným Ikarem a jeho sluncem sežehnutými křídly. Z hlediska ikonografie a výtvarného výrazu jde o dílo, které odkazuje nejen k secesnímu symbolismu, ale i k širšímu kulturnímu prostředí střední Evropy. Zajímavé je rovněž srovnání s tvorbou Jana Preislera, který se tématu zříceného Ikara věnoval ve stejné době. Preislerovo pojetí, komornější a melancholické, pracovalo s postavou obrácenou k nebi, a ještě rozevřenými křídly. Nelze vyloučit, že obě ztvárnění vznikla nezávisle, avšak jejich paralelní výskyt právě v roce Bukovacova nástupu na pražskou Akademii výtvarných umění nabízí podnětný interpretační rámec. Na zadní straně nabízeného obrazu se nachází ženský portrét, pravděpodobně vzniklý dříve. V kontextu malířových tehdejších aktivit je možné, že využil dříve rozmalované plátno pro nové, naléhavější sdělení. Obraz dnes pochází ze soukromého vlastnictví na Slovensku. Tato provenience není náhodná, neboť meziválečné kulturní vztahy mezi Československem a jihoslovanským prostředím byly tradičně velmi úzké a intenzivní. Právě tyto přesahy dodávají dílu další rozměr, ukotvující jej nejen ve výtvarném, ale i v kulturněpolitickém kontextu doby.