Michael Zachař, Mařákova škola, Galerie Kodl, Praha 2007, s. 37.
Bohuslav Dvořák se ve své tvorbě soustředil především na krajinomalbu, často inspirovanou poetickou atmosférou české přírody. Jako žák Mařákovy školy na pražské Akademii se stal pokračovatelem českého realistického krajinářství, avšak jeho díla nesou i prvky impresionistického zachycení světla a nálady. V 90. letech 19. století se Dvořákova tvorba rozvíjela v duchu lyrického realismu a impresionismu. Maloval především klidné lesní interiéry, melancholické scenérie krajiny a pohledy na vodní hladiny, zachycující proměny denního světla. Jeho obrazy z této doby vynikají jemnou barevností, subtilní prací se světlem a atmosférou, která často evokuje romantický klid a hluboký citový vztah k přírodě. Obraz Cesta k lesu je poetickou ukázkou běžného venkovského rána. Hlavním motivem se zde stává blátivá cesta, jež je vyježděná koly povozů, vine se krajinou a mizí v dálce pod tmavým obrysem lesa. Zelené pastviny, rozkvetlá pole a lehce zatažené nebe vytvářejí harmonickou scenérii, kde se prostota přírody snoubí s jemným melancholickým podtextem. Dvořák zde s mistrovským citem pro detail a atmosféru zachytil nejen krásu české krajiny, ale i tichou poezii obyčejné polní cesty.