Olej na překližce, 66 x 50 cm, rámováno, datace 1915, signováno vpravo dole Emil Filla 15.

Zezadu opatřeno zápůjčním štítkem Sdružení výtvarných umělců De Onafhankelijken a výstavním razítkem Mánesu.

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.

Vystaveno:

VIII. výstava De Onafhankelijken, Amsterdam, listopad – prosinec 1916.

Jubilejní výstava díla Emila Filly, Budova Mánesa, květen 1932, č. k. 74.

Pocta Kubizmu, Kubismus a Kubománia v Čechách a na Slovensku, Bratislava, 2001.

Publikováno:

Vojtěch Lahod, Emil Filla, Academia, Praha 2007, s. 176, obr. 155.

Vlastimil Jiřík, Holandské období v tvorbě Emila Filly, diplomová práce Univerzity Karlovy, Praha 1966, č. k. 18

Emil Filla, Oblastní galerie Liberec, 1967, č. k. 19, jako nezvěstný.

Pocta Kubismu, Kubismus a Kubománia v Čechách a na Slovensku, Bratislava, 2001, obálka.

Provenience:

Z pozůstalosti autora.

Z posudku PhDr. Karla Srpa:

Obraz Hlava muže s dýmkou, jedno z nejvýznamnějších děl holandského období, Emil Filla vytvořil v roce 1915 během svého pobytu v Rotterdamu před 24. květnem 1915, kdy se přestěhoval do Amsterodamu. I přes obtížnou společenskou a politickou situaci, ve které se Filla ocitl po nuceném odjezdu z Francie v roce 1914, ve své tvorbě neustával a s odstupem let je jednoznačně zřejmé, že právě „holandské“ období“ náleží k vrcholům jeho bohaté tvorby, Filla v něm bez přístupu k aktuálním Picassovým obrazům vytváří svá nejvýznamnější kubistická díla, vycházející z analytického způsobu uvažování nad motivem, které jej mění v soustavu prostupujících se plánů, jež jsou na sobě nezávislé, avšak společně vytvářejí důmyslně provázaný celek. Na obraze bezprostředně upoutají dvě diagonály, jedna černá, připomínající nos, a jedna bílá, vyjadřující dýmku. Směřování obou těchto diagonál naznačuje prostorové rozpětí celé kompozice, složené z ortogonálních plánů, do nichž místy zasahují křivky vlasů. Filla, vycházející z osové symetrie, dosáhl až skulpturálního rozevření hlavy do všech stran. Za pozornost stojí způsob, jímž přecházel z kresebného rukopisu, vyjadřujícího hlavní osy hran, k plasticitě, docílené propojením písku a běloby, jež se volně rozprostraňuje v levé části nebo v hmotnosti, jímž provedl dýmku. Lze dokonce říci, že obraz přechází v nízký reliéf. Obraz Hlava muže s dýmkou (název mu dal přímo Filla v roce 1932) je sice monochromní, nicméně je třeba zdůraznit jemně zelenou uprostřed hlavy, příležitostně se opakující v dalších místech plátna. Filla, který se vzdaloval veškerému napodobení, dokázal ojedinělým způsobem proniknout do podstaty analytického kubismu, dokonce tak, že v tomto svém úsilí neměl v evropském malířství obdoby. Lidskou hlavu pojal jako stavbu, která je vytvářená, nikoli obkreslovaná. Podstatný pro vnímání obrazu je rovněž oválný formát, vůči němuž se celé vyobrazení vymezuje, k němuž se několikrát Filla během svého vývoje vrátil. Ovál není jen formátem, inspirovaným pařížskými kubisty a holandskými krajináři, ale je rovněž přímou součástí kompozice, pevně ji ohraničuje a zceluje