Olej na plátně, 138 x 84 cm, rámováno, datace 1896, signováno vpravo dole Vlaho Bukovac Zagreb 1896.

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Romana Prahla.

Doposud se na trhu neobjevilo svým námětem i velikostí tak mimořádné dílo osobnosti, jenž se významně zapsala do dějin středoevropského malířství přelomu 19. a 20. století. Vlaho Bukovac se narodil nedaleko Dubrovníku a během svého života se stal jedním z nejvlivnějších chorvatských malířů s mezinárodním přesahem. Studoval na pařížské École des Beaux-Arts, kde si osvojil akademickou malbu, ale velmi brzy začal do svých děl vnášet živější barevnost, volnější tah a později i prvky impresionismu. Bukovac působil v řadě evropských měst, včetně Paříže, Záhřebu, Vídně a Prahy. Právě v Praze se v roce 1903 stal profesorem na Akademii výtvarných umění a ovlivnil celou generaci českých malířů. Nabízený obraz Ztroskotaný Ikaros vznikl v období, kdy se Vlaho Bukovac po intenzivním období sporů mezi chorvatskými umělci v Záhřebu uchýlil zpět do rodného Cavtatu. Právě tam, v klidu jižního Jadranu, navázal na své předchozí úspěchy a rozvinul jednu z nejzajímavějších fází své tvorby. V této době už měl Bukovac za sebou výraznou mezinárodní kariéru, kterou nastartoval v Paříži, a jeho díla se mezitím rozšířila do mnoha evropských sbírek, soukromých i veřejných. Představený obraz představuje variaci na téma „Ikarův pád“, kterému se Bukovac věnoval již o rok dříve, tehdy ještě v akademickém a popisném pojetí. V této novější verzi však dochází k výraznému posunu směrem k symbolismu a dekadentnímu výrazu. Malíř mistrně aranžoval noční scénu po západu slunce se ztroskotaným Ikarem a jeho sluncem sežehnutými křídly. Z hlediska ikonografie a výtvarného výrazu jde o dílo, které odkazuje nejen k secesnímu symbolismu, ale i k širšímu kulturnímu prostředí střední Evropy. Zajímavé je rovněž srovnání s tvorbou Jana Preislera, který se tématu zříceného Ikara věnoval ve stejné době. Preislerovo pojetí, komornější a melancholické, pracovalo s postavou obrácenou k nebi, a ještě rozevřenými křídly. Nelze vyloučit, že obě ztvárnění vznikla nezávisle, avšak jejich paralelní výskyt právě v roce Bukovacova nástupu na pražskou Akademii výtvarných umění nabízí podnětný interpretační rámec. Na zadní straně nabízeného obrazu se nachází ženský portrét, pravděpodobně vzniklý dříve. V kontextu malířových tehdejších aktivit je možné, že využil dříve rozmalované plátno pro nové, naléhavější sdělení.